Ostrov svobody z cesty revoluce nikdo nesvede
Ostrov svobody z cesty revoluce nikdo
nesvede
Absolutní
nedostatek mrtvých »hrdinů«, jímž trpí kubánská kontrarevoluce, je přímo úměrný
nedostatku jejích skrupulí. Je obtížné zemřít na Kubě ne proto, že by tu byly
nejlepší životní podmínky na světě - ač tu nikdo neumírá hlady přes relativní
nedostatek prostředků, ani v důsledku vyléčitelných nemocí, nýbrž proto, že tu
platí zákon a čest.
Kubánští
zaprodanci kontrarevoluce mohou být zadrženi a odsouzeni podle platných zákonů.
V žádné zemi nemohou být porušovány zákony: přijímat peníze a spolupracovat s
velvyslanectvím země považované za nepřátelskou; v USA to může např. vyvolat
vážné sankce ve formě ztráty svobody - ale oni vědí, že na Kubě nikdo nezmizí,
ani není zavražděn policií. Neexistují tu »temné kouty« pro »neběžné« formy
vyslýchání zmizelých vězňů jako na Guantánamu nebo v Abú Ghrajbu. Ostatně,
člověk dává v sázku život za ideál, jenž představuje štěstí pro ostatní, ne za
ideál mající za cíl jen vlastní sobecké štěstí.
Účelové odsouzení
V
posledních dnech některé tiskové agentury a vlády spěchaly s odsouzením Kuby za
smrt ve vězení. Šlo o Kubánce Orlanda Zapatu Tomaya. Každá smrt je bolestná a
politováníhodná. Ale mediální zpráva je tentokrát úmyslně zabarvená a
zkreslená. Konečně, zdá se, že chtějí říci, se objevuje »hrdina«. K tomu je
třeba skutečně vysvětlit, bez nepotřebných vylepšování, kdo byl Zapata Tomayo.
Přes
všechna přikrášlování jde o běžného vězně, který začal trestnou činnost v roce
1988. Byl odsouzen pro porušení nedotknutelnosti cizího obydlí (1993), lehčí
ublížení na zdraví (2000), podvod (2000), zranění a držení bodné zbraně (2000),
ublížení na zdraví a lineární zlomeninu lebeční kosti s použitím mačety
Leonardu Simónovi (2000), narušení pořádku a veřejné pohoršení (2002) mezi
jinými případy, případy nijak nesouvisejícími s politikou.
Byl
propuštěn na kauci 9. března
Nic nebylo zanedbáno
Lékařskou
péči měl k disposici. V různých nemocničních zařízeních, kde byl ošetřován,
pracují velmi kvalifikovaní specialisté, s nimiž spolupracovali konzultanti z
různých středisek, kteří nešetřili prostředky na jeho léčení. Dostával umělou
výživu. Rodina byla průběžně informována. Jeho život byl prodloužen o několik
dní umělým dýcháním. Toto všechno je podloženo zdokumentovanými důkazy. Ale
existují otázky, které nesouvisejí s lékařskou péčí a zůstaly bez odpovědi. Kdo
a proč nabádal Zapatu udržovat se ve stavu, který byl evidentně sebevražedný?
Komu vyhovovala jeho smrt? Fatální konec otevřeně přivítali truchlící pokrytci.
Zapata byl perfektní kandidát. Zanedbatelný člověk pro nepřátele revoluce a
snadný k přesvědčení, aby trval absurdním způsobem na nemožných požadavcích
(televize, vařič a osobní telefon v cele), což nikdo ze skutečných vůdců neměl
odvahu požadovat.
Každá
předchozí hladovka byla podněcovateli prohlašována za pravděpodobnou smrt, ale
ostatní hladovkáři toho nechali dříve, než došlo k nezvratným následkům.
Podněcován a povzbuzován, aby pokračoval až do smrti - protikubánští zaprodanci
si mnuli ruce v očekávání jeho konce, přes veškeré úsilí lékařů - jeho jméno je
teď cynicky vystavováno jako společná trofej. Jako supové fungovala některá
média - žoldnéři a mezinárodní pravice - očumujíce kolem umírajícího. Jeho skon
byl pro ně hostinou. Protože ti, co píší o něm, nelitují smrti člověka - v
zemi, kde neexistuje mimosoudní smrt - nýbrž ji vyzvedávají téměř s radostí a s
radostí ji používají k předem promyšleným politickým účelům.
Zapato
Tamaya byl zmanipulován a svým způsobem doveden k samozničení promyšleně, aby
uspokojil jemu vzdálené politické požadavky. Není toto snad obvinění těch,
kteří si teď přivlastňují jeho kauzu? Tento případ je přímý důsledek vražedné
politiky proti Kubě, politiky, která stimuluje ilegální emigraci,
nerespektování zákonů, jejich porušování a narušování stávajícího řádu.
Na Kubě se nemučí
V
tom je jediná příčina této nechtěné smrti. Ale proč jsou vlády, které se
přidávají k pomlouvačné kampani, když vědí - protože to vědí - že na Kubě se
nepopravuje, nemučí ani nepoužívají mimosoudní metody? V každé evropské zemi se
mohou nalézt případy - někdy otevřených násilí vůči etickým principům - ne tak
dobře řešených, jako je tomu na Kubě. Někteří, jako např. Irové, kteří bojovali
za svou nezávislost v 80. letech a umírali uprostřed nezájmu politiků. Proč
existují vládci, kteří se vyhýbají výslovnému oznámení nespravedlivého věznění,
kterým trpí pět Kubánců ve Spojených státech za boj proti terorismu, a proč
spěchají s odsouzením Kuby, když mediální tlak vystavuje nebezpečí její
politickou pověst? Kuba už to jednou řekla: můžeme vám poslat všechny
zaprodance a jejich rodiny, ale vraťte nám naše Hrdiny. Nikdy se nebude moci
používat politické vyděračství proti kubánské revoluci. Očekáváme, že si
imperialističtí odpůrci uvědomí, že Kuba nebude moci být nikdy zastrašena,
poražena ani svedena ze své hrdinné a důstojné cesty agresemi, lhaním a pomluvami.
Enrique
Ubieta GÓMEZ,
Granma
Internacional
Přeložil
Vladimír HORÁK