Co a koho podporuje rádoby humanista Havel se svou
svitou elitních
zaprodanců.
Příznačný
titulek, kterým je třeba na rovinu říci, jaké že to demokraty a humanisty vynesl na povrch rádoby revoluční gejzír,
který byl spuštěn „ Sametem “ a který jak se ukázalo, byl a je pro občana
smrtelně nebezpečný svou globální totalitou, lokajstvím, nespoutanou agresivní nenávistí,
chtíčem msty a pomsty a intolerancí.
Není
se co divit, v tomto spolku najdeme kde koho, kdož se zaštituje demokracii a jejími hodnotami, majíce plné ústa humanity
a svobod, žel ve svých skutcích dokazují, že je to právě opačně a je vidět, že
tyto symboly, které je vynesly do výšin politického života v této zemi
hrubým způsobem zneužili a i nadále zneužívají ve svůj prospěch. Samozřejmě jak jinak, děje se tak za veliké podpory masmédií, které občanům od
rána do večera vymývají mozky a krmí je minulosti jen proto, aby se
náhodou nezačali ptát na současnost a budoucnost. Nic proti tomu, každý
národ by měl znát svou minulost, ale ze všech pozic, tedy vyváženě,
nikoliv způsobem, jakým se to děje v posledním
desetiletí.
Jsou
celkem známa jména jako Václav Havel, Cyril Svoboda, Alexandr Vondra, Karel Schwarzenberg,
Topolánek, Klaus, Kasal, Kalousek, Tlustý, Kroupa, Benda, Bursík a další stovky politiků, kteří zneužili svá postavení a opět jednají o nás bez nás. Lze jim tedy připomenout
rozbití Československa, zavlečení do paktu NATO, bombardování Jugoslávie a jeho
schvalování, podpora americké agresivní politiky z pozic unížených lokajů
či současné alibistické postoje k radarové základně u nás, stejně jako „ zvací dopisy “, které se
jaksi z minulostí nenašly, ale kterými dnes naopak zvou „ zlořád “ k nám.
. Když jsem slyšel naše komentáře k reakci Ruska na tuto situaci,
nevycházím z úžasu, jakých slov se používá ve vztahu k Rusku. Je
z nich cítit, že si mnozí
z nás opravdu neuvědomují, kam nás a naší zemí jejich servilnost k USA může zavést. Zcela nepochopitelné,
je to pak po prohlášení vlády sousedního Polska, které žádá USA i o ochranu
svého území raketami krátkého a dlouhého doletu. Je tedy zcela zřejmé, že si neuvědomují a zcela bagatelizují to, co se stane, pokud se
raketová a radarová základna stane skutečností. Tady nejde o nějaké vydírání,
táto rétorika je, poplatná právě lidem bez jakýchkoliv morálně lidských zábran či vlastností. Každý stát má právo na svou
ochranu a obranu, má ji tedy i Rusko. Pohoršení naších politiku, je hrou na „ slepou bábu “. Jen se podivují,
že v debatách využívají zcela nelogické a nízko odborné úvahy
generála Šedivého, který svými slovy jen
potvrdil, že byl v čele naší armády jen loutkou, kterou provázela po zjevně pomyslném jevišti generalita NATO a vláda Spojených států.
Způsob, jakým hovořil a komentoval
dotazy moderátorů v nedělních politických komentářích, mi jistě dávají za pravdu.
Ale
to jsem trochu odbočil od původního zámyslu, v němž jsem chtěl
upozornit na naše neadekvátní postoje v zahraniční politice, které naší zemí staví do
pozic obhájců terorismu, který páchají Spojené státy a to v celosvětovém
měřítku. Podpora a to nejen morální, ale
i finanční protikubánským teroristům ve Spojených státech, jakož i nevládním organizacím, zde je možné vyjmenovat třeba „ Člověk v tísní “ je neoddiskutovatelnou realitou. Spolupráce
s vládními i nevládními organizacemi ve Spojených státech, které podporují
kubánské disidenty a protikubánská centra na Floridě, kde se školí teroristy,
se stalo také neoddiskutovatelným faktem. Protikubánské aktivity České
republiky v EU jsou dostatečné známé a jsou naopak pranýřované mnohými státy Evropského společenství.
Mírumilovnost, kterou jsme vždy ctili, je ta tam a zahraniční politika České
republiky se přeměnila na agresivní, konfrontační, štvavou a nekulturní diplomacii. Co k tomuto dodat, jména jako Cyril
Svoboda, Alexandr Vondra, Karel Schwarzenberg, Václav Havel, ale i Kolář,
Pánek, Pilip, Houdová, Bubeník a další, kteří místo činorodé a zemí ctící práce
máčejí své ruce v pletichách a osnovách rozvratu, jsou dostatečné známá a zasluhují naše opovržení.
Plná ústa humanismu, lží a polopravd ze
života kubánských disidentů v americkém a českém žoldu na Kubě, bez
podobných reakci odsuzujících americká
embarga, blokádu Kuby, teroristických činů proti Kubě a jejích občanům či boje
za osvobození Kubánců odsouzených a
vězněných ve Spojených státech, kteří
byli odsouzení k zcela nesmyslným trestům právě za boj proti terorismu, je nejen příkladem jejich dvoutvářností a
bezpáteřností, ale i toho, za čím skrývají svou pravou tvář.
Januš Adamus