Společnost česko - kubánského přátelství Karviná

Nevyhnutelný střet - převzato z CubaDebate

Nedávno jsem řekl, že svět brzy zapomene na tragédii, která se rychle blíží v důsledku více než dvěstě let trvající politiky sousední supermocnosti – Spojených států.

Poznali jsme jejich sínusovitý vývoj i zrádné působení, prudký ekonomický růst s využitím vědecko-technického rozvoje, obrovské bohatství nahromaděné nepatrnou menšinou, která tam i v ostatních zemích disponuje neomezeným bohatstvím a užívá ho na úkor naprosté většiny pracujících doma i ve zbytku světa.

Kdo si stěžuje stále více, když ne pracující, profesionálové, pracovníci služeb, důchodci, nezaměstnaní, děti ulice, lidé postrádající elementární znalosti, kteří tvoří naprostou většinu z téměř 7 miliard obyvatel planety, jejíž životní zdroje se viditelně vyčerpávají?

Jak s nimi zacházejí takzvané pořádkové síly, které by je měly chránit?

Koho bijí policisté vyzbrojení všemi možnými represivními nástroji?

Nepotřebuji popisovat skutečnosti, které národy po celém světě včetně Spojených států mohou sledovat v televizi, počítačích a dalších masových informačních prostředcích.

Trochu obtížnější je, rozkrýt nebezpečné plány těch, kdo mají v rukách osud lidstva a absurdně si myslí, že takovýto světový řád může být vynucen.

O čem jsem psal v pětici svých zamyšlení, jimiž jsem zabíral prostor deníku Granma a webových stránek CubaDebate v době od 30 května do 10. června 2010?

Základní kostky velmi blízké budoucnosti již byly vrženy a nelze je vzít zpět. Naše mysli zaměstnávají na několik krátkých dnů úžasné události Mistrovství světa ve fotbale v Jihoafrické republice.

Během těch hodin přímých a živých televizních přenosů téměř do všech zemí světa nemáme skoro čas dýchat.

Poté, co jsem jen šest dnů sledoval utkání nejprestižnějších družstev, dovoluji si s využitím svých nepříliš spolehlivých hodnocení vyslovit názor, že šampión je někde mezi Argentinou, Brazílií, Německem, Anglií a Španělskem.

Vývoj na politické scéně ve stejné době je, bohužel plný obrovských rizik.

Jedna událost, o níž jsem již hovořil, která patří mezi ty základní, již nezvratně vržené kostky velmi blízké budoucnosti, je potopení jihokorejské vlajkové lodi Cheonan během několika minut 26. března, při kterém přišlo 46 námořníků o život a desítky jich byly zraněny.

Vláda Jižní Koreje nařídila vyšetřit, zda byla událost výsledkem exploze uvnitř lodi, nebo mimo ni. Po zjištění, že šlo o vnější výbuch, obvinila z potopení lodi vládu v Pchongjangu.

Severní Korea však měla jen starý model torpéda sovětské výroby. Já jsem neměl v ruce nic než nejprostší logiku.

Jako první krok dala vláda Jižní Koreji v březnu aktivovat propagandistické tlampače na 11 místech demilitarizované společné hranice oddělující obě Koreje.

Vrchní velitelství Ozbrojených sil Korejské lidově demokratické republiky nato prohlásilo, že jakmile bude tato činnost, pozastavená v roce 2004 obnovena, tlampače budou zničeny. Doslova prohlásila KLDR, že promění Soul v „ohnivé moře“.

Minulý pátek oznámila Armáda Jižní Koreje, že tuto činnost zahájí, jakmile Rada bezpečnosti vyhlásí svá opatření jako reakci na potopení jihokorejské lodi Cheonan. Obě korejské republiky již mají prst na spoušti.

Jihokorejská vláda nemohla tušit, že její blízký spojenec, USA, umístil minu na dno Cheonanu, jak se uvádí v článku investigativního novináře Wayna Madsena publikovaném v Global Research 1. června 2010, který podává smysluplný výklad faktů. Vychází ze skutečnosti, že Severní Korea nevlastní žádný typ raket ani žádný prostředek k potopení Cheonanu, který by se nedal odhalit sofistikovanými přístroji lovce ponorek.

Severní Korea byla obviněna z něčeho, co neprovedla, což vedlo Kim Čong Illa k naléhavé cestě obrněným vlakem do Číny.

Po rychlém sledu těchto událostí vládu Jižní Koreje nenapadlo a stále nenapadá, jiné možné vysvětlení.

Uprostřed radostného a sportovního ovzduší se nebe stále více mračí.

Cíl Spojených států, jejichž vláda jedná pod tlakem vlastních záměrů, které nenabízejí žádnou alternativu, je již delší dobu zřejmý.

Cílem USA uvyklých vynucovat si svá přání silou je, aby Izrael zaútočil nejmodernějšími letadly a sofistikovanými zbraněmi, které mu supervelmoc nezodpovědně dodává, na iránská zařízení na obohacování uranu. Izraeli, který nemá s Iránem hranice, naznačily, aby požádal Saudskou Arábii o svolení s přelety dlouhým a úzkým leteckým koridorem a zkrátil si tak značnou vzdálenost mezi místem startu útočníkových letadlech a cíly, které mají být zničeny.

Podle plánu, jehož podstatné části izraelská tajná služba zveřejnila, mají vlny leteckých útoků cíle rozdrtit.

V sobotu 12. června publikovaly významné západní tiskové orgány zprávu, že Saudská Arábie na základě dohody s americkým Státním departmentem otevřela Izraeli letecký koridor pro cvičné lety izraelských stíhacích bombardérů k překvapivému útoku na Irán, které se v saudském leteckém prostoru konaly již dříve.

Mluvčí Izraele nic nepopřeli a omezili se pouze na prohlášení, že se zmíněné země iránského raketového výzkumu bojí více než samotný Izrael.

13. června, když londýnské Timesy vydaly zprávu převzatou ze zdrojů tajných služeb, podle níž Saudská Arábie zveřejnila dohodu o povolení pro Izrael k přeletu nad jejím územím při útoku na Irán, prohlásil prezident Ahmadínežád při přijímání pověřovacích listin nového saúdského velvyslance v Teheránu Mohamada ign Abbase al Kalabi, že existuje mnoho nepřátel, kteří nepřejí úzkým vztahům mezi oběma zeměmi. „Avšak zůstanou-li Irán a Saúdská Arábie bok po boku, tito nepřátelé se vzdají dalšího pokračování agrese“. ¨

Z iránského pohledu bylo podle mého názoru toto prohlášení opodstatněné, ať už k němu vedly jakékoli důvody. Třeba přání nezranit ani v nejmenším své arabské sousedy.

Američané neřekli ani slovo a přesto z nich jasněji než kdykoli předtím čiší toužebné přání zatočit s nacionalisticko vládou v čele Iránu.

Je třeba se ptát, kdy bude Rada bezpečnosti projednávat potopení Cheonanu, který byl vlajkovou lodí jihokorejského námořnictva, jak se zachová, až prsty na spouštích zbraní na korejském poloostrově vystřelí, zda je, či není pravda, že Saúdská Arábie po dohodě se Státním departmentem povolila letecký koridor, aby vlny moderních izraelských bombardérů mohly zaútočit na iránská zařízení, což dává dokonce možnost k použití jaderných zbraní, které dodaly Spojenými státy.

Mezi jednotlivými zápasy fotbalového šampionátu přicházejí ďábelské zprávy pokradmu, aby jim nikdo nevěnoval pozornost.

Fidel Castro Ruz,