Společnost česko - kubánského přátelství Karviná

Kontrarevoluce proti kubánské katolické církvi

Prudký mediální útok, provedený ze Spojených států antikubánskými sektory proti kardinálu Jaime Ortegovi, jehož papežské kontakty byly sledovány členy vnitřní kontrarevoluce, představuje pomlouvačný útok nejen proti jeho osobě konkrétně, nýbrž proti celé kubánské katolické církvi. Hlavní vůdčí myšlenka této mediální demonstrace má za cíl překroutit úlohu nastoupenou církví ve prospěch vztahů mezi ní a státem.

Církev ze své strany odpověděla zodpovědně na tyto výmysly mluvčím arcibiskupství Havana, Orlandem Márquezem, když řekl: „Už několik měsíců pozorujeme, že se připravuje plán, namířený k poškození osobnosti kardinála Jaimeho Ortegy a katolické církve na Kubě a k zpochybnění linie dialogu, která se vytváří už mnoho let. Umístili své podpisy pod tuto poznámku biskupové a vikáři Episkopální rady Havany, znalci těchto pozic kontrarevoluce byli zaměřeni na to, aby přispěli jakýmkoliv úsilím k porozumění a dialogu hledajících vážné a přínosné řešení současné národní situace“. Mezi nimi se nacházeli pomocní biskupové, monsignore Alfredo Petit, monsignore Juan de Dios Hernández, monsignore Ramón Suárez Polcari, monsignore Carlos Manuel de Céspedes, monsignore Rodolfo Loiz a další.

Ortega, jako boží člověk, nikdy nelhal při kvalifikování provokatérů a zločinců z narušitelů pořádku z Kubánské republikánské strany, kteří vnikli do sídla Nejsvětějšího milosrdenství mědi v Havaně několik dní před návštěvou Kuby Benediktem XVI. S úplnou jistotou odhalil tyto špinavé úmysly při aktu, uskutečněném minulého 24. dubna v Centru latinskoamerických studií Davida Rockefellera Harvardské univerzity v Cambridge, Massachusetts. Tato čestná prohlášení vyvolala zuřivost mafiánů a útoky proti Ortegovi byly zahájeny v rámci špinavé laviny nadávek a urážek.

Obrana Ortegy, o kterém se vždy říká, že jednal „v souladu s vrchnostenstvím církve“, byla řízena dvěma kubánskými katolickými časopisy: Nové slovo a Laický prostor, a, dokonce, i šéfem kubánského parlamentu, Ricardem Alarcónem de Quesadou, který odhalil vulgárnosti a nepoctivosti falešné kampaně proti kardinálovi.

„Řekni mně, kdo na mě útočí a budu vědět, co hledají“, modlí se starý refrén. Očividně, útoky proti Ortégovi začaly z Miami a opakovaly se v lokajském ohlase mluvčími různých kontrarevolučních skupin na ostrově. Pro nikoho to není tajemstvím. Silné kritiky proti Jaimemu Ortegovi Alaminovi byly připravovány samotnými severoamerickými úřady prostřednictvím úvodníku podepsaného ředitelem Kanceláře pro vysílání na Kubu (OCB), ve kterém byl označen jako lokajský postoj Ortegy vůči kubánské vládě. Radio/Televize Martí hodily proto první kámen, medializováno v The Washington Post článkem napsaným Philem Petersem, expertem na téma Kuba z Institutu Lexngton ve Washingtonu. Brzo nato, jakmile byly vytvořeny potřebné podmínky, se rozpoutala hloupá mediální kampaň, ke které se přidali jako loutky různí kontrarevolucionáři na ostrově.

Zaprodankyně kapitalismu, Martha Beatriz Roque Cabello, mluvčí malé kubánské sítě komunálních sdělovatelů (RCCC – Red Cubana de Comunicadores Comunitarios), prohlásila: „Jednoduše si myslíme, že dialog, který vedl Ortega, nebyl prováděn důvěryhodně, ani nenásledoval Kristovu doktrínu, protože kdyby tomu tak bylo, byli bychom všichni stejní v tomto dialogovém procesu." To stačilo. Pro ni, v hloupém protagonismu, se katolická církev zabývala podceněním „disidentství“. Nešikovná reflexe Beatrize Roqueové Cabellové vede k názoru, že církev jen vzdáleně pozoruje svou malinkou reprezentativnost, když se ve skutečnosti zabývá osudem a blahobytem většiny Kubánců, účel čehož je extrémně pochybný, a nikoliv skupinou falešného protagonismu.

Další provokatér z povolání, Guillermo Fariňas, se také bezohledně vrhl na Ortegu, když prohlásil: „Postoj, který zaujal proti pokojné opozici, je hanba. Ortega musí jednat jako přítel Boha, nikoliv kastrismu“.

Berta Solerová, šéfka skupiny Dámy v bílém, se snažila zlovolně minimalizovat špinavou kampaň proti církvi pokrytectvím, které ji charakterizuje: „Jsem si jistá, že neexistuje žádná diskreditační kampaň, a tím míň proti církvi (…) Dámy v bílém nechtějí a nebudou diskreditovat kardinála. To jediné, o co ho nyní prosíme, je, aby nás vyslyšel a zajistil pokračování katolické doktríny“. Zatím je to jedna z hlavních kritik církve, vedle samých „nul“.

Řada přišla také na Andrése Carrióna, vítěze pochybné pověsti, která ho umístila mezi deset hvězd na smetišti za show, jím přednesenou v Santiago de Cuba během papežské návštěvy. Vyškolený Josém Danielem Ferrerem, poháněný udržováním svého jepičího protagonismu, se připojil k mediální show, když prohlásil „My nemáme žádný úmysl zahájit kampaň lží a diskreditací (…)“. „V každém případě si myslím, že Ortega musí být blíže utiskovaným a zároveň si udržet odstup od mocných a diktatury“.

V těchto útocích nemohl chybět jurský žoldnéř, Oswaldo Payá, šéf skupiny Křesťanské osvobozenecké hnutí (MCL), který sám zařadil mezi „politické komisaře“ členy Laické hierarchie církve a které přímo obviňuje za současné zařazení církve na stranu lidu. Pokud jde o neúctu, Oswaldo Payá se přehnaně chlubí, když prohlašuje: „Na Kubě katolická církev, i když pronásledovaná, byla vždycky na straně lidu a vyhlášeného evangelia. Zmatek, který vznikl od zaujetí určitých politických pozic, prosazených těmi, kdož se změnili v hlavní a téměř jediné mluvčí, zodpovědné za veřejný obraz církve, neospravedlňuje ani ji, ani lid“(…). „Není jednoduché rozlišovat poslání a autoritu arcibiskupa Havany jako pastýře“ a „jeho projevu a jeho chování politické“.

Nikdo nesmí být v této záležitosti překvapen. Církev jasně ví, že tato skupina parazitů, věnující se službě cizímu pánovi, není mezi lidem zastoupena a že zaujímat pozici blízko nich, nebo propůjčit se mediální protikubánské hře by vedlo k ztrátě prestižní úlohy, kterou postupně získala mezi věřícími i nevěřícími Kubánci.

Není to jistě politická otázka. Je to otázka cti a otevřeného uznání, že ony skupiny nevsázejí na skutečnou interakci mezi všemi členy našeho národa. To, co se snaží opozice sjednotit, oni rozbíjejí, zahanbujícně pomocí lží, čachrů, nepoctivostí a především hloupými podvody.

My, kteří si přejeme harmonickou budoucnost mezi Kubánci, odmítáme tyto kampaně.

Percy Francisco Alvarado Godoy
Přeložil: Vladimír Horák, 5. 6. 2012