Varadero ve větru a s nocí plnou hvězd
Varadero ve větru a s nocí plnou hvězd
Světové
kubánské letovisko milují i české emigrantky, žijící v Kanadě
Vláčné
vlny oceánu se mazlí s běloučkými písky jemnými jako mouka na pláži kubánského
poloostrova Varadero, zabodnutého do Atlantiku v podobě mačety žence cukrové
třtiny.
Někomu
může také Varadero připomínat směle vystrčený nos směrem k břehům americké Floridy.
Byl 5. prosinec 2009, den sv. Mikuláše, a nad světovým letoviskem, dlouhým
takřka pětadvacet kilometrů, se zvedl vítr. Divoce rozšuměl koruny palem a
ostatních exotických stromů, vlnám navlékl na počest turistů z Čech napěněně
bílé mikulášské čepice. Zdálo se, že se na Varaderu budou ženit všichni čerti,
které ani andělé nebeští nezkrotí.
Pominul
čas ničivých uragánů
Prodavači
suvenýrů se svými obchůdky na rámech dvou kol, s nimiž sem a tam neúnavně
pojížděli po pláži, rychle balili své krámky se zbožím: mořskými mušlemi a
hvězdicemi, korály, bubínky a truhlicemi na ukrytí skvostů z ostrova pokladů,
se soškami delfínů a prsatých černošek, vyřezaných k potěše oka z ebenového
dřeva do lepých a graciézních tvarů. V blízkém baru poblíž pláže, patřícím k
hotelu Arenas Blankas (Bílé písky), domíchával barman hbitě poslední drink.
Přátelsky se zubil na české žíznivce, ve sklence chrastil kostkami ledu jako by
probouzel kostlivce, a celé jeho vzezření říkalo: Hombre, tak tady máš poslední
hlt a plav. Ale Kuba měla za loňský rok už dost uragánů, které poškodily její
pole a obydlí. Čas ničivých bouří již měl pominout s konečnou platností s 30.
listopadem.
A
opravdu po asi dvou hodinách se vítr utišil, drobná sprška deště ustala, smršť
byla zažehnána. Šestý den prosince je moře tiché a mírné jako beránek po
vydatné pastvě. A v noci pak se všude na Varaderu, jehož páteř tvoří hlavní
třída Avenida Prima, rozhostil božský klid. Díváš se na průzračné nebe, přibité
zlatými hřeby hvězd k bezedné tůni vesmíru. Varadero cizincům nabízí úchvatné
kouzlo nejen mořem blankytně modré i smaragdové vody, ale též biblickým závojem
nebes, k nimž se line z hotelového komplexu melodie salsy.
Jezdíval
sem básník Lorca i gangster Capone
Téměř
po stovce metrů je plavci na Varaderu voda v moři jen po prsa. Svou mělkostí a
vlídností šlechetně přijímá naháče, ale za bílými bójkami začínají hlubiny. A
kdo přeplave dál linii bójek, káravý hvizd plavčíka vrací troufalce nazpět blíž
k břehu. Náhle na pláži spatřím shluk dětí i dospělých. Litují poraněného
kormorána. Má pochroumané pravé křídlo, které svěšené při pobíhání mokrého
ptáčete zanechává v jemném písku rýhu, již vždy spláchne příboj oceánu a
zahladí stopy utrpení bezmocného tvora. Kormoránovi se nedaří vzlétnout. Marná
je jeho urputná snaha vznést se nad hřbety vln.
Z
pláže před hotelem Arenas Blancas se vydávám k asi čtyři kilometry vzdálené
impozantní vile někdejšího amerického milionáře Renée Du Ponta. Tento
průmyslový magnát, v jehož fabrice se vyráběla auta i dynamit, sem na Varadero
přitáhl i další smetánku, jež nevěděla co dělat s penězi, a vyžívala se tady v
hýření a zahálce, povznášená ke skvělé náladě rumem Bacardi, zahalena dýmem
těch nejlepších doutníků jako nějaké božstvo. Až do doby, než je odtud vypudila
v roce 1959 revoluce a proces znárodnění. Varadero poctil návštěvou také
španělský básník Frederico García Lorca, člověk křehké duše, zavražděný v 30.
letech minulého století v občanské válce ve Španělsku. Varadero si oblíbil i
neblaze proslulý gangster velkého kalibru Al Capone, jenž si tu s rukama od
krve dopřával rozmarných chvilek před dalšími zločiny.
Loni
navštívilo Kubu 2,4 milionu turistů, což je rekord. Z toho na Varaderu si loni
užíval vodní a sluneční lázně milion cizinců. Pracovník regionální kanceláře
ministerstva turismu na Varaderu Velio A. Barrera Victoria informoval, že toto
turistické centrum počítá i letos s dalšími investicemi. Zatímco v 50. letech
20. století bylo v této lokalitě 15 hotelů, dnes jich je téměř půl stovky.
Bloody
Mary má říz
Vidím,
že vám jde daiquiri k duhu, seňore, potěšeně mě osloví sympatická servírka s
něžnýma mandlovýma očima v baru El Teclado. Dobře víme, že tenhle koktejl a
rovněž mojito rád na Kubě pil spisovatel Ernst Hemingway a nám, českým
turistům, chutná samozřejmě také. Ale za našeho pobytu na Varaderu nezůstáváme
jen u tohoto drinku. Okoštujeme všechny míchané koktejly nejen s rumem, jimiž
se nápojový lístek svůdně hemží: Margaritu, Sangriu, Zombie, Toma Collinse,
Piňa Coladu, Cuba Libre, Cubanito, Havanu Special, Bello Monte, Fantasii...
Jako tzv. vyprošťovák je dobré pít červeně zabarvenou Bloody Mary, což je
koktejl, smíchaný s vodkou, džusem, rajčatovou šťávou a esencí tabáku a pepře.
Ten mně, Jendovi Klimešovi, Pepovi Krčilovi a Karlu Slukovi doporučil okusit
Láďa Stránský, který jako někdejší čs. veterinární odborník pracoval na Kubě a
tuhle zemi a její veškeré plody a nápoje důvěrně zná.
Vždyť
Láďa jen leteckou trasou z Prahy do Havany přeletěl v aeroplánu Atlantik tam i
zpět 133krát. Koktejly šly patřičně k duhu i Vojtovi, jemuž nakonec spravily
pošramocenou náladu ze ztraceného kufru, kterého se po příletu z Paříže do
Havany nemohl dopátrat. Zavazadlo se totiž zatoulalo v Paříži a až po dvou
dnech se s ním nakonec Vojta šťastně shledal. Sluší se dodat, že nápoj Cuba
libre - colu s rumem - vynalezli Kubánci roku 1902, kdy si vydobyli nezávislost
na Španělsku. Na to je patřičně hrdý i náš kubánský průvodce Carlos Máximo
Hernández Fernández, který nás zavedl také na exkurzi do výrobny rumu značky
Havana Club v hlavním městě Kuby.
Podmořská
jeskyně a plavání s delfíny
A
když se host nabaží pláže i koktejlů v barech, kde to zvučí babylonem jazyků,
může si v delfináriu na Varaderu zaplavat v bazénu s inteligentními delfíny
nebo se v potápěčském úboru s nutným vybavením ponořit do podmořské jeskyně
Ambrosio. V jeskyni se ukrývali domorodí obyvatelé Kuby, indiáni, které krutě
vybíjeli španělští dobyvatelé a kolonizátoři ostrova. A později pak jeskyně
poskytla skrýš černým otroků, kteří sem byli deportováni jako zvěř galérami z
rodné Afriky, aby v okovech dřeli na své zotročovatele nejen na plantážích
cukrové třtiny a tabáku.
Za
pět peso (asi 130 Kč) si může turista zakoupit jízdenku na velký autokar s
odkrytou střechou a od devíti hodin ráno do devíti večer jezdit i s přestávkami
po celé varaderské kose. Zážitků se tady nabízí mnoho. Ta zazobanější
zahraniční smetánka tu hraje golf, a za odpáleným míčkem pojíždí od jamky k
jamce na elektrickém vozítku. Jako korálky jsou na štíhlé šňůře poloostrova
navlečeny jeden vedle druhého hotely většinou pětihvězdičkové kategorie. Jeden atraktivnější
než druhý, v nichž západní turisté také zanechávají notný peníz. Není divu.
Přírodním krásám Kuby lze stěží odolat.
Domov
přítulných koček
Kuba
patří k turistickým velmocem a její lidé, kteří pracují v oblasti turistického
ruchu, jsou profesionály na vysoké úrovni. K oblíbeným oázám pohostinnosti na
Varaderu náleží např. Kawama, Bartovento Iberostar, Club Tropical, Herradura,
Dos Mares, Cuatro Palmas, Varadero Internacional, Sol Club Coral, Tuxpan, Bella
Costa. Na varaderské kose jich nabízejí své exkluzivní služby desítky, z nichž
nelze nezmínit ani další pohostinné krasavce jako jsou hotely Solymar, Melia,
Américas či Brisas del Caribe, Tryp Penisula či Mariana Gaviota. V mnoha z
těchto hotelů mají domov i přítulné kočky, např. v areálu hotelu Arenas
Blankas. Tady se kočičí máma pyšně a sebevědomě producírovala v jeho hale i u
bazénu se čtyřmi koťaty. Ta se stala miláčkem dospělých a hlavně dětí. A
kupodivu - stará kočka, ač hýčkána i krmena hosty, zůstávala pořád štíhlá jako
stvol cukrové třtiny.
Dana
jezdí na Kubu už pět let
U
sklenky mojita se seznamujeme - já a Jan Klimeš, můj spolucestující z našeho
turistického zájezdu CK Caribetour - u bazénu hotelu Arenas Blankas se třemi
staršími Češkami - Danou, Marianou a Věrou - které emigrovaly z Československa
do Kanady. Ovdovělé Daně je nyní 84 let a žije v Torontu. Vystudovala
Filozofickou fakultu UK v Praze, vdala se, a s manželem pak v roce 1950 vzali
nohy na ramena a vydali se za velkou louži. Pro Danu a její přítelkyně je
potěšením popovídat si s chlapy z její rodné země, složí nám poklonu. Utekli
jsme tenkrát s manželem před komunistickým režimem, říká Dana. Byli jsme mladí
a chtěli poznat svět. Domů do Čech se však ráda vracím. Přítelkyně Daně
přikyvují. I ony pořád nosí v srdci svou vlast. Dana se svěří, že na Kubu se
jezdí rekreovat nepřetržitě už pět let. A cítím se tady velice dobře, zdůrazní.
Neodpustím si poznámku: Režim v ČR ale Kubu vidí ve špatném světle, prý tady na
ostrově vládne diktatura bratří Castrů. Dana takové řeči rozhodně odmítá. Cítí
se tu volně a svobodně.
Pohostinný
a bezpečný ostrov
Když
se čilé stařenky Dany otážu, co ji tedy na Kubu přitahuje, vždyť do Kanady
utekla z Československa před komunisty a teď jezdí do socialistické země, kde
jsou u moci též komunisté, odvětí: Z Toronta to máme nejblíž do téhle nádherné
subtropické země, kde je tak teplé a přívětivé moře i lidé, kde je pro nás tak
levně se skvělými službami, jídlem a pitím, kde se člověk cítí tak bezpečně. To
jinde v Karibiku stěží najdete. Na Kubě pobývat je nádhera.
Proto
ji to neláká jezdit na Jamajku, Haiti či do Dominikánské republiky, kde takovou
ideální konstelaci všeho jako na Kubě poutník nenajde. Paní Dana se dokonce
netají úctou k Fidelu Castrovi a nelibě nese pomluvy vůči režimu na Kubě. A podle
ní je jen dobře, že na Kubu nesmějí jezdit jako turisté občané Spojených států
amerických, neboť jestliže jim to bude americkou vládou dovoleno, tak už prý to
v jejich přítomnosti na Kubě vůbec nebude tak prima jako nyní bez nich. Kuba
však má otevřenou a pohostinnou náruč pro všechny návštěvníky, ať jsou z
kteréhokoliv konce světa. I z USA. Možná to jejich prezident Barack Obama ještě
pochopí. Spolu s faktem, že blokáda Kuby je zločinem.
10.
února 2010, Jan JELÍNEK