Raúl Castro dovolí ľuďom postaviť si dom z vlastných zdrojov

SANTIAGO DE CUBA 4. januára (SITA/AFP) - Kubánsky prezident Raúl Castro opäť mierne uvoľnil pomery na socialistickom ostrove. Kubánci si po novom budú môcť stavať vlastné domy a využívať pri tom súkromný kapitál. Castro svoj zámer zverejnil v nedeľu, pokračuje tým v reformách, ktoré zavádza od svojho oficiálneho nástupu k moci vo februári 2008.

Stavanie domov doteraz primárne riešila kubánska vláda, ale dopyt výrazne prekonal ponuku a naliehavý nedostatok bývania začal spôsobovať vážne problémy na ostrove s 11 miliónmi obyvateľov. Vláda si svoj plán na výstavbu 100 tisíc nových príbytkov ročne plní len približne na polovicu, problém ešte zvýraznili tri minuloročné hurikány, ktoré zrovnali so zemou približne pol milióna domov. Možnosť stavať si domy za svoje povedie podľa Castra k rýchlemu postaveniu státisícov nových obydlí.

Kubánci si však nebudú môcť presne určiť, ako bude ich domov vyzerať. Naopak, dostanú podrobné pokyny o rozmeroch budúcej budovy, vysvetlil Castro v regionálnej televízii. "Povieme im, tu môžete stavať. Dali sme vám toľkoto priestoru, toľkoto miesta na ulici a takýto priestor musí ostať pre chodníky. Teraz si postavte svoj dom tak, ako ho chcete mať," popísal Castro budúci postup. Nové plány výstavby bývania prezentoval počas návštevy novovybudovanej štvrte La Risuena, ktorú vystavala z peňazí za ropu Venezuela, čím znížila, ale neodstránila kubánsky problém s bývaním.

Brat legendárneho revolucionára Fidela Astra presadil v minulom roku viacero reforiem socializmu - umožnil odovzdanie voľných poľnohospodárskych plôch do súkromných rúk, vpustil do dopravného systému súkromných podnikateľov, napríklad taxikárov, umožnil Kubáncom kupovať si počítače mobilné telefóny, požičiavať automobily a bývať v hoteloch, kde dovtedy mohli prespávať len zahraniční turisti.

Dovětek : ono je to také trochu o něčem jiném a v této souvislosti je také třeba říci, že je stále v platností embargo USA na stavební materiály a také na další velice důležité komodity. K tomu je třeba připočítat škody, které napáchaly huragany a nejen ty minuloroční, ale také, že Kuba velké finanční prostředky vkládá do turistického ruchu. Kdo na Kubě byl, mi dá za pravdu. Snadno se píše, jak je to v jiných zemích a pokud je socialistická, nebo tíhnoucí k socialismu pak v černých číslech, či nepřejícně. Známe to z našeho tisku a televize, žijeme v tomto již dlouhá léta. I přesto, že je u nás bytová výstavba individuální, družstevní a státní, také se nám nedostává bytů o kvalitě již ani nehovořím. Jsme 10. milionový národ a každoročně stavíme méně bytů než Kuba, která přijde o mnoho tisíc domů ročně v důsledku živelných katastrof.

Jistě i  Kubě nikdo nic zdarma nedá, ale na rozdíl od nás žije ze svého, ne na dluh, jak je to u nás. To, co zde bylo postaveno minulými generacemi je nenávratně  pryč, vše je rozprodáno a rozkradeno, stát má miliardové dluhy a rodiny jsou neúměrně zadluženy, přitom životní jistoty žádné, porovnejme to s minulostí. A Ti, kdo zde tak rádi hovoří o toaletním papíře a banánech  jsou tak nesoudní a neobjektivní, že nevidí v čem je nám dnes dáno žít, to prostě přehlížejí. Mohlo by se hodně na toto téma napsat  jen je třeba nemít klapky na očích, či vidět jednostranně.