OSADA CARRILES, PEDRO NAVAJA A SAMETOVÝ EXIL
POSADA CARRILES, PEDRO
NAVAJA A SAMETOVÝ EXIL
(Pedro López a
Clorinda Valdés, Rebellón)
Život člověku chystá překvapení, překvapení člověku dávají život. Právě v rytmu textu nakažlivé písničky Pedro
Navajo od panamského muzikanta Rubéna Bladese se v poslední době točí kubánsko-americká extrémní pravice usazená na
Miami. Vskutku, zatímco pohledy všech směřovaly do El Pasa v Texasu v očekávání
postupu soudkyně Kathleen Cardoneové a reakce Ministerstva spravedlnosti nebo
Ministerstva pro přistěhovalectví a kontrolu cel (anglickou zkratkou ICE),
přátelé Posady Carrilese, za přispění úředníků z americké tajné služby (CIA)
aktivně pracovali na tom, aby mu zajistili sametový exil.
Něco
vám k tomu povím. Nelsy Castro, proticastrovský exulant s treroristickým
rejstříkem a vazbami na Luise Posadu Carrilese, vedl v posledních týdnech v
tajnosti a se souhlasem amerických úřadů jednání s českými diplomaty, aby tato
evropská země Posadu Carrilese po jeho deportaci ze Spojených statů přijala na
svém území. Pramen blízký Radě za svobodnou Kubu – který si pod hrozbou ztráty
vlastního života přál zachovat přísnou anonymitu – mi prozradil, že myšlenka
jednat s Čechy pochází původně od Franka Calzóna, kubánsko-amerického
prominenta, bývalého výkonného ředitele Kubánsko-americké národní nadace, který
má vynikající konexe v CIA. Calzón vycházel z precedensu vytvořeného vládou
České republiky, jež přijala v posledních měsících k usídlení v této
středevropské zemi několik Kubánců, kteří pobývali pod ochranou na námořní základně
Spojených státu v Guantanamu.
Všechno konec konců začíná nebo končí u takzvané demokratické solidarity. V osmdesátých a devadesátých letech
totiž pan Calzón navázal na pokyn CIA
kontakty s Havlem a dalšími signatáři Charty 77, kteří dostávali finance od
této služby skryté za fasádou vládní organizace Freedom House, v níž Calzón
zastával řídící posty. Nyní Češi tuto laskavost splácejí. Nakonec není tak
vzdáleno od pravdy španělské rčení “já na bráchu, brácha na mě”.
Máme
snad být překvapeni, že Češi podporují kubánské proticastrovské exulanty?
Zjevně nikoli. Čeští vládní činitelé v posledních letech prokázali víc než
dosatečně, že jednají tak, aby se
zavděčili vládě Spojených států a s až odpudivou zuřivostí poturčence, o níž
nedávno hovořil Carlos Alberto Montaner. Neslyšeli jsme snad o tajných věznicích CIA na českém území a letadlech
CIA přistávajících v Praze, v Brně a na kterémkoli jiném českém letišti, kde se
jim zlíbilo, aniž by byli nějak obtěžováni? Co by pak bylo neobvyklého na tom,
že tajné letadlo CIA přistane v Česku, v nočních hodinách a v anonymitě, aby
tam přivezlo do sametového exilu Luise Posadu Carriles? Na nás to není. My jsme
na věc upozornili.
Převzato ze stránek kubánského velvyslanectví v Praze – Januš Adamus