Společnost česko - kubánského přátelství Karviná

Bez solidní a dynamické ekonomiky nebude možné postoupit ve zvyšování životní úrovně obyvatelstva

Projev přednesený armádním generálem Raúlem Castro Ruzem, předsedou Státní rady a Rady ministrů a druhým tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Kuby na sjezdu Svazu mladých komunistů Kuby.

Havana, 4. dubna 2010, 52. rok Revoluce

Bez solidní a dynamické ekonomiky, bez odstranění zbytečných výdajů nebude možné postoupit ve zvyšování životní úrovně obyvatelstva.

Soudružky a soudruzi delegáti a pozvaní hosté:

Uskutečnili jsme dobrý sjezd, který ve skutečnosti byl zahájen v říjnu minulého roku otevřenými schůzemi, kterých se zúčastnily tisíce mladých lidí, pokračoval hodnoceními v základních organizacích, municipálních a provinčních organizacích, na kterých se formulovaly přijaté závěry z těchto závěrečných zasedání. Jestliže něčeho bylo hodně za těchto více než pět roků, které uběhly od chvíle, kdy Fidel uzavřel VIII. sjezd Svazu mladých komunistů (UJC) 5. prosince 2004, byla to práce a výzvy.

Realizovali jsme tento sjezd uprostřed jedné z nejzuřivějších a nejzřízenějších mediálních kampaní proti Kubánské Revoluci v jejích 50 letech existence. Téma, o kterém se nutně musím později zmínit.

I když jsem se nemohl zúčastnit schůzí, které sjezdu předcházely, byl jsem průběžně informován shrnutou formou o všech. Vím, že se mluvilo trochu o výsledcích, aby se pak diskuze soustředila na problémy uvnitř, bez věnování více času, než bylo nutné, na zhodnocení vnějších faktorů. Je to styl, který má trvale charakterizovat práci UJC, před těmi, kteří se věnují hledání třísky v oku druhého, místo zaměření tohoto úsilí na činnost, která jim přísluší. Bylo potěšující slyšet mnoho mladých lidí, věnujících se výrobě, jak s pýchou a jednoduchými slovy vysvětlovali práci, aniž by jen mluvili o materiálních problémech a byrokratických překážkách, které na ně působí. Mnohé z analyzovaných potíží nejsou nové, provázely organizační činnost už dlouho, předchozí sjezdy proti nim přijímaly odpovídající závěry a nicméně se ve větším nebo menším měřítku opakují, což je důkaz o nedostatečné systematičnosti a ráznosti při kontrole jejich plnění.

V tomto smyslu je spravedlivé a správné opakovat něco, na čem soudruzi Machado a Lazo, kteří předsedali různým shromážděním, trvali: Strana se cítí stejně zodpovědná za každý nedostatek práce UJC, zejména za problémy v kádrové politice.

Nesmíme připustit, aby se schválené dokumenty znovu změnily v mrtvá slova a zastrčily do šuplíků jako vzpomínky. Musí se stát návodem ke každodenní činnosti na úrovni Národního byra i každého člena. To základní už bylo vámi dohodnuto, nyní, co zbývá, je pracovat.

Někteří, když mluví o dnešní mládeži, jsou velmi kritičtí a zapomínají, že oni také jednou byli mladí. Bylo by iluzorní chtít, aby nové smrčky byly stejné jako v dřívějších epochách; jedno moudré přísloví zní: Lidé se podobají více charakteru dané doby, než svým rodičům.

Mladí Kubánci byli vždy připraveni přijmout výzvu, dokázali to tak při odstraňování škod, způsobených uragány, při potřebě postavit se provokacím nepřítele a k úkolům obrany, mohl bych jmenovat mnohé další příklady. Průměrný věk delegátů sjezdu je 28 let, všichni tedy vyrostli v těchto tvrdých letech speciálního období a podíleli se na úsilí našeho lidu udržet hlavní výdobytky socialismu uprostřed ekonomické, velmi komplikované, situace. Právě pro význam toho, že avantgarda mládeže si je vědoma naší ekonomické skutečnosti, rozhodla Komise Politického byra, považujíc za pozitivní zkušenosti z analýzy provedené v tomto smyslu poslanci Národního shromáždění, poskytnout municipálním schůzím UJC informaci, která popisuje se vší tvrdostí současnou situaci a perspektivy v této oblasti. Informaci dostalo více jak 30 000 mladých členů, jakož i hlavní řídící orgány strany, masových organizací a vlád na různých úrovních.

Heslo, které vévodí tomuto sjezdu, zní:“Vše pro Revoluci“ a to znamená na prvním místě posilovat a konsolidovat národní hospodářství. Ekonomický zápas představuje dnes, víc jak kdy jindy, hlavní úkol a centrum ideologické práce kádrů, protože na ní závisí udržitelnost a zachování našeho sociálního systému.

Bez solidní a dynamické ekonomiky, bez odstranění zbytečných výdajů a mrhání, nebude možné jít kupředu při zvyšování životní úrovně obyvatelstva. Nebude ani možné udržet a zlepšovat vysoké úrovně, dosažené ve vzdělanosti a zdravotnictví, které se zdarma zaručují všem občanům.

Bez silného a výkonného zemědělství nemůžeme je s prostředky, které máme k dispozici, rozvíjet, ani aspirovat na udržení a zvyšování výživy obyvatelstva, které stále tolik závisí na dovozu výrobků, které by se mohly produkovat na Kubě. Nemůžeme snít o velkých přídělech prostředků z minulých časů. Bez toho, že lidé nebudou cítit potřebu pracovat, aby mohli žít, opírajíce se jen o státní nadměrně paternalistické a neracionální státní regulace, nikdy nebudeme moci stimulovat lásku k práci, ani nevyřešíme chronický nedostatek stavařů, zemědělských a průmyslových dělníků, učitelů, policistů a dalších nepostradatelných profesí, které se pomalu vytrácejí. Bez vytvoření pevného a systematického společenského odmítání ilegalit a různých projevů korupce budou, nikoliv malé skupiny, pokračovat v obohacování se na úkor potu většiny, rozsévajíce činnosti, které přímo napadají podstatu socialismu. Jestliže budeme udržovat nafouknuté stavy zaměstnanců téměř ve všech oblastech národního života a platit mzdy bez vazby na výsledky, rozšiřujíce počet peněz v oběhu, nemůžeme čekat, že ceny zastaví svůj stálý růst, zhoršujíce tak kupní sílu obyvatelstva. Vím, že přebývají stovky tisíc pracovníků v rozpočtových a podnikatelských sektorech, někteří analytici kalkulují, že přebytek pracovních sil přesahuje milion lidí, a toto je velmi citlivá záležitost, které se musíme postavit s pevností a politickým cítěním.

Revoluce nenechá nikoho bez ochrany, bude usilovat o vytvoření podmínek, aby všichni Kubánci měli důstojné zaměstnání, ale nejde o to, aby se stát staral o umístění každého jednotlivce po několika nabídkách pracovního zařazení. Prvními, kdo se snaží nalézt společensky užitečnou práci, musí být sami občané. Shrnuto, pokračovat v utrácení nad příjmy se jednoduše rovná projídání budoucnosti a uvádění do rizika samotné přežití Revoluce. Čelíme nepříjemným skutečnostem, ale nezavíráme před nimi oči. Jsme přesvědčeni, že je třeba rozbít dogmata a přistoupit s pevností a důvěrou k již probíhající aktualizaci našeho ekonomického modelu s úmyslem položit základy nevratnosti a rozvoje kubánského socialismu, který, jak víme, představuje záruku nezávislosti a národní svrchovanosti.

Nepřehlížím, že někteří soudruzi si někdy zoufají, přejí si okamžité změny v mnoha sférách. Přirozeně mluvím teď o těch, kteří tak činí bez úmyslu jít na spolupráci s nepřítelem. Chápeme tento neklid, který většinou vyplývá z neznalosti rozsahu úkolů, které máme před sebou, hloubky a komplexnosti vzájemných souvislostí mezi různými faktory v chodu společnosti, které se musí změnit. Ti, kdož chtějí dopředu rychleji, musí brát v úvahu řetězec záležitostí, které studujeme a ze kterých jsem zmínil dnes jen některé. Musíme se vyhnout tomu, abychom kvůli spěchu a improvizaci, ve snaze řešit jeden problém, nezpůsobili další a větší. V záležitostech strategického významu pro život celého národa se nemůžeme nechat vést emocí a jednat bez požadované komplexnosti. To je, jak jsme již vysvětlili, jediný důvod, pro který jsme rozhodli posunout o několik měsíců více uskutečnění sjezdu strany a celonárodní konferenci, která mu bude předcházet.

To je největší a nejvýznamnější výzva, kterou máme před sebou pro zajištění a pokračování díla, budovaného v průběhu těchto 50 let, a které naše mládež přijala s úplnou zodpovědností a přesvědčením. Heslo, které vévodí tomuto sjezdu, zní „Vše pro Revoluci“ a to znamená, na prvním místě, posílit a konsolidovat národní ekonomiku.

Dnes více než kdy jindy jsou požadovány kádry, schopné provádět efektivní ideologickou práci.

Kubánská mládež je vyzývána, aby převzala štafetu generace, která založila Revoluci, a aby vedla velkou sílu mas, což vyžaduje avangardu, která přesvědčí a zmobilizuje počínajíc vlastní autoritou, ze které vyzařuje osobní příklad, která je vedena pevnými vůdci, schopnými a solidními, skutečnými vůdci, neimprovizujícími, kteří prošli nezastupitelnou kovárnou dělnické třídy, v jejímž lůnu se pěstují nejopravdovější hodnoty revolucionáře. Život nám výmluvně dokázal nebezpečí plynoucí z porušení tohoto principu.

Fidel to jasně vyjádřil při závěru druhého sjezdu UJC 4. dubna 1972, cituji: "Nikdo se nenaučí plavat na zemi a nikdo nebude chodit po moři. Člověka utváří jeho životní prostředí, člověka utváří jeho vlastní život, jeho vlastní aktivita“. A končil takto: „Naučme se respektovat to, co vytváří práce, učící vytvářet tyto statky“. Tato myšlenka, vyslovená před 38 lety, která jistě byla přijata s ovacemi na onom sjezdu, je dalším zřejmým důkazem závěrů, které přijímáme, ale které hned neplníme.

Dnes víc než kdy jindy jsou požadovány kádry schopné dělat efektivní ideologickou práci, kterou nemůže být dialog hluchých, ani mechanické opakování politických hesel; vedoucí pracovníky, kteří zdůvodňují solidními argumenty, aniž by se považovali za absolutní majitele pravdy, kteří umějí naslouchat, i když jim to není příjemné, co někteří říkají, kteří hodnotí s otevřenou myslí kritéria ostatních, což nevylučuje odůvodněné a energické odmítání těch, která jsou nepřijatelná.

Podporovat otevřenou diskuzi a nevidět problém v rozdílnosti, nýbrž zdroj lepších řešení. Absolutní jednota je obyčejně fiktivní a proto škodlivá. Protiřečení, když není antagonické, jako není v našem případě, je motorem rozvoje. Musíme je potlačit se vší intenzitou, když by živilo přetvářku a oportunismus. Naučit se sdružovat názory, podporovat jednotu a posilovat kolektivní vedení, to jsou rysy, které musí charakterizovat budoucí vedoucí činitele Revoluce.

Mladí lidé s postoji a schopnostmi potřebnými k převzetí úkolů ve vedení existují po celé zemi. Výzvou je je nalézt, připravit je a přidávat jim pomalu větší zodpovědnosti. Masy se postarají o potvrzení, že naše volba byla správná. Oceňujeme to, že se daří postupovat v oblasti etnické a generové skladby. Je to směr, ve kterém si nesmíme dovolit couvnout., ani být povrchní a na kterém UJC musí permanentně pracovat. Mimochodem, zdůrazňuji, že je to další z rozhodnutí, která jsme přijali, v tomto případě před 35ti lety na prvním sjezdu Strany a jehož plnění jsme potom nechali živelnému vývoji a nekontrolovali jsme je, jak by odpovídalo, i když to bylo jedno z prvních prohlášení Fidela při opakovaných příležitostech po vítězství Revoluce. Konání současného sjezdu souviselo s nevšední diskreditační kampaní proti Kubě. Jak jsem vám řekl na začátku, konání tohoto sjezdu souviselo s nezvyklou diskreditační kampaní proti Kubě, organizovanou, řízenou a financovanou z center imperiální moci ve Spojených státech a v Evropské unii, vztyčujíc pokrytecky vlajku lidských práv. Manipulovalo se cynicky a nestydatě se smrtí jednoho odsouzeného a zbaveného svobody za 14 obecných deliktů, proměněného lstí, díky opakované lži a ve snaze dostat ze zahraničí ekonomickou podporu v „politického disidenta“, který byl naveden k zahájení a držení hladové stávky, provázené absurdními požadavky. Přes úsilí našich lékařů zemřel, nad čímž jsme v daném momentě také vyslovili politování a jmenovali jsme jediné beneficianty tohoto skutku, tytéž, kteří dnes ponoukají další individuum k obdobnému skutku nepřijatelného vydírání. Tento druhý člověk, přes tolik pomluv, není ve vězení, je to osoba na svobodě, která vykonávala trest za obecné delikty, konkrétně za napadení a zranění jedné ženy, lékaře a ředitelky jedné nemocnice, které navíc vyhrožoval smrtí, a později jedné téměř sedmdesátileté stařenky, které musela být vyoperována slezina. Stejně jako v předchozím případě se dělá vše možné pro záchranu jeho života, ale pokud nezmění své sebezničující chování, bude zodpovědný, spolu s jeho ochránci, za skon, který si také nepřejeme. Je odpuzující dvojí měřítko těch, kteří v Evropě v postavení kompliců mlčí o mučeních v tak zvané válce proti terorismu, povolují tajné lety CIA, kterými byli přemísťováni vězni, a dokonce poskytovali svá teritoria pro zřizování tajných vězení.

Co by říkali, kdybychom jako oni porušovali etické normy a vyživovali tyto osoby násilím, jak se obvykle dělo mezi mnoha jinými mučeními na námořní základně Guantánamo.Zcela určitě to jsou titíž, kteří ve svých zemích, jak to téměř denně uvádí televize, používají jízdní policejní síly proti manifestantům, mlátí je, vystřelují na ně granáty se slzným plynem a dokonce ostré náboje. Co říci o častých špatných zacházeních s lidmi, o ponižováních, kterým jsou vystavováni imigranti?

Velké západní noviny útočí na Kubu, poprvé také použily nový způsob neúprosného mediálního teroru proti politickým vůdcům, intelektuálům, umělcům a dalším osobnostem, kteří na celé planetě zvyšují svůj hlas proti podvodům a pokrytectvím a jednoduše hodnotí události objektivnějším způsobem. Zatím se zdá, že praporečníci vychvalované svobody tisku zapomněli, že ekonomická a obchodní blokáda Kuby a její nelidské dopady na náš lid jsou stále plně platné a stupňuje se jejich tvrdost; že současná administrativa Spojených států ani minimálně nesnížila podporu subverzi; že nespravedlivá, diskriminační a do vnitřních záležitostí se vměšující Společná pozice Evropské unie, podporovaná ve své době vládou Spojených států a španělskou extrémní pravicí, pokračuje beze změny, požadujíc změnu režimu v naší zemi, nebo, což je stejné, zničení Revoluce.

Více jak půl století stálého zápasu naučilo náš lid, že váhání je synonymem porážky.

Nikdy neustoupíme vydírání žádné země nebo skupině zemí, byť by byly sebemocnější, ať se děje co se děje.Máme právo se hájit. Jestliže zamýšlejí obklíčit nás, nechť vědí, že se umíme chránit, na prvním místě pravdou a principy. Znovu budeme pevní, klidní a trpěliví. V naší historii je mnoho takových příkladů.

Tak bojovali naši hrdinní povstalci proti Španělům ve válkách za nezávislost v XIX. století.

Tak jsme porazili poslední ofenzívu silně vyzbrojených 10 000 vojáků tyranie, proti nimž se na počátku postavilo 200 bojujících rebelů, kteří pod přímým velením nejvyššího komandanta Fidela Castra Ruze během 75 dní, od 24. května do 6. srpna 1958 prošli více jak stem bojových akcí, včetně čtyř bitev na malém území mezi 650 a 700 čtverečními kilometry, tj. na menším území než má hlavní město Havana. Tato velká operace rozhodla běh války a krátce po čtyřech měsících poté došlo k definitivnímu triumfu Revoluce, což vedlo komandanta Che Guevaru k napsání do svého válečného deníku, cituji: Batistovo vojsko vyšlo se svou páteří rozdrcenou z této poslední ofenzívy na Sierra Maestra“. Konec citátu. Také nás nezastrašila yankiovská flotila před pláží Girón v roce 1961. Před jejich vlastními nosy jsme zničili jejich žoldnéřské vojsko, což znamenalo první porážku vojenských dobrodružství Spojených států na tomto kontinentě. Stejně jsme tak učinili znovu v roce 1962 během říjnové krize. Ani o milimetr jsme neustoupili před brutálními hrozbami nepřítele, který na nás mířil svými nukleárními zbraněmi a připravoval se napadnout ostrov., neučinili jsme to ani, když po jednání za našimi zády o podmínkách řešení krize, vedoucí činitelé Sovětského svazu, hlavního spojence v tak těžké situaci, od jehož podpory závisel osud Revoluce, se snažili uctivou formou nás přesvědčit, abychom přijali na území naši vlasti inspekci odsunu jejich nukleární výzbroje a my jsme odpověděli, aby se tak v každém případě stalo na jejich lodích a v mezinárodních vodách, ale nikdy na Kubě.

Mladí Kubánští revolucionáři perfektně rozumí, že pro zachování Revoluce a socialismu a pro pokračování toho, aby byli důstojní a svobodní, mají před sebou ještě mnoho let bojů a obětování.

Jsme si jisti, že horší podmínky, než ty zmíněné, se těžko mohou opakovat. Už v nedávné epoše ukázal kubánský lid nesmazatelný vzor schopnosti k odporu a důvěry v sebe samého, když jako výsledek zániku socialistického tábora a rozpadu Sovětského svazu, Kuba utrpěla pád svého hrubého domácího produktu o 35%, snížení zahraničního obchodu o 85%, ztrátu trhů pro své hlavní vývozní komodity jako cukr, nikl, citrusové plody a další, jejichž ceny spadly na polovinu, ztrátu úvěrů za příznivých podmínek s následujícím přerušením četných životně důležitých investičních akcí, jako např. první atomová elektrárna, rafinérie v Cienfuegos, zhroucení dopravy, staveb a zemědělství, když byly náhle, jako úderem blesku, zastaveny dodávky náhradních dílů pro techniku, umělých hnojiv, krmiv a surovin pro průmysl, což vyprovokovalo polarizaci stovek a stovek továren a prudké kvantitativní a kvalitativní zhoršení výživy naše lidu až pod úroveň doporučované výživy. Všichni jsme trpěli v oněch horkých letech první poloviny dekády devadesátých let minulého století s vypínáním elektřiny na více jak 12 hodin denně vzhledem k nedostatku pohonných hmot pro výrobu elektrické energie. Zatímco se toto všechno dělo, desítky západních tiskových agentur, některé z nich bez zakrývání své radosti, posílaly na Kubu své dopisovatele s úmyslem být první, kdo oznámí definitivní porážku Revoluce. Uprostřed této dramatické situace nezůstal nikdo opuštěný, zanechaný svému osudu a bylo možné zaznamenat sílu, která vyzařuje z jednoty lidu, když se brání spravedlivé myšlenky a dílo budované s takovými oběťmi. Jen socialistický režim, přes své nedostatky, je schopný vydržet takovou gigantickou zkoušku. Nepřipraví nás proto o spánek současné přestřelky ofenzivy mezinárodní reakce, koordinované, jako vždy, těmi, kdož nechtějí pochopit, že tato země se nikdy nenechá sklonit, jednou nebo druhou cestou, jak jsme to dokázali v roce 1962, spíše zanikneme.

Před pouhými 142 lety, 10. října 1868, začala tato Revoluce, tehdy se bojovalo s upadajícím evropským kolonialismem, stále za bojkotu rodícího se severoamerického imperialismu, který si nepřál naši nezávislost a čekal, až by „zralé ovoce“ spadlo pod „geografickou tíhou“ do jeho rukou.Tak se stalo na konci více jak 30 let válek a enormních obětí kubánského lidu. Nyní si vnější herci vyměnili role. Více než půl století nás stále napadá a obléhá už moderní a nejmocnější impérium planety, využívaje bojkot, který představuje urážející Společná pozice, která je udržována beze změny díky tlakům některých zemí a politických reakčních sil Evropské unie s různými nepřijatelnými podmínkami.

Ptáme se, proč? a myslíme si, že v podstatě jednoduše herci zůstávají stejní a nevzdávají se svých starých choutek na nadvládu.

Mladí Kubánští revolucionáři perfektně chápou, že k uchování Revoluce a socialismu a k tomu, aby byli stále důstojní a svobodní, mají před sebou ještě mnoho let boje a obětí.

V současné době se hromadí nad lidstvem kolosální výzvy a je v prvé řadě na mládeži se jim postavit. Jde o obranu samotného přežití lidského druhu, ohrožovaného, jak nikdy předtím, klimatickými změnami, které se urychlují nerozumnými patrony výroby a konzumu, které plodí kapitalismus. Dnes je nás sedm miliard obyvatel na planetě. Polovina z nich jsou chudí lidé, jedna miliarda dvě stě milionů hladoví. Je třeba se ptát, co se stane v roce 2050, kdy obyvatelstvo planety dosáhne počtu 9 miliard a existenční podmínky na Zemi se dále zhorší. Fraška, ve kterou se zvrhla poslední vrcholová schůzka v Dánsku v prosinci minulého roku, je demonstrací toho, že kapitalismus se svými slepými zákony nikdy nerozhodne tento ani mnoho dalších problémů. Jen vědomí a mobilizace národů, politická vůle vlád a pokrok vědeckých a technologických znalostí mohou zabránit zániku člověka.

Na závěr chci zmínit, že v dubnu příštího roku se završí půl století prohlášení socialistického charakteru Revoluce a drtivého vítězství nad žoldnéřskou invazí na pláži Girón.

Oslavíme tyto transcendentální události ve všech koutech naší země, od Baracoa, kde chtěli vylodit jeden pluk, až po extrémní západ státu a v hlavním městě uskutečníme velký pochod a vojenskou přehlídku, všechny tyto aktivity, ve kterých pracující, intelektuálové a mladí lidé budou hlavními protagonisty. Za několik dní, Prvního máje, náš revoluční lid po celé zemi, v ulicích i na veřejných náměstích, která mu právem patří, dá další přesvědčivou odpověď na tuto novou mezinárodní eskalaci agrese.

Kuba se nebojí lží, ani si neklekne před tlaky, podmínkami a vnucovanými předpisy, ať přicházejí odkudkoliv, brání se pravdou, která se vždy spíše dříve než později prosadí.

Před 48 roky, v den jako dnes, se zrodila Unie mladých komunistů. V tento historický 4. duben 1962 Fidel prohlásil“ „Věřit mladým je jako vidět v nich vedle nadšení schopnosti; kromě mládí čistotu, hrdinství, charakter, vůli, lásku k vlasti, víru ve vlast! Lásku k Revoluci, víru v Revoluci, důvěru v sebe sama, hluboké přesvědčení, že mládež může, že mládež je schopná, hluboké přesvědčení, že na ramena mládeže se mohou nakládat velké úkoly“, dodal.

Tak tomu bylo včera, je dnes a stále bude i v budoucnu.

Velké díky