Kuba - lepší život je možný - II.
Kuba
- lepší život je možný - II.
CANF také
sponzorsky podporuje volební kampaně senátorů, kongresmanů a amerických
prezidentů obou stran,
což jí umožňuje
následně výrazně ovlivňovat americkou politiku vůči Kubě. Jako příklad poslouží
demokratičtí senátoři Robert Torricelli z New Jersey a Robert Graham, kteří v
roce 1992 předložili zákon, který nejenže zakazuje obchodovat s Kubou, ale
zákaz se vztahuje i k dceřiným firmám amerických obchodníků v zahraničí.
V důsledku tohoto
zákona, který je jasným porušením mezinárodního práva, zaznamenala Kuba schodek
v obchodu v celkové výši 718 milionů dolarů, z čehož 91 % připadalo na
potraviny a na léky. Když ani to Kubu nesrazilo na kolena, byl Torricelliho
zákon o čtyři roky později doplněn zákonem, který připravili advokáti rodiny
Bacardí. Senátoři Dan Burton a Jesse Helms dostali velkorysé příspěvky z
firemní pokladny a předložili tzv. Helms-Burton Act., který zasahuje dokonce do
suverenity mezinárodních organizací a jiných států a překračuje jakékoliv
pravomoci USA.
Kdyby mezinárodní
finanční instituce např. poskytla úvěr Kubě, USA proti ní vyhlásí sankce, což
se vztahuje na jakoukoliv hospodářskou pomoc nebo na jakýkoliv obchod s Kubou.
Ani výrobky z třetích zemí, které obsahují kubánské suroviny, se nesmí dovážet
do USA a americkým manažerům a jejich rodinným příslušníkům je zakázán vstup na
kubánské území. Pochopitelně, že podle tohoto zákona nesmí na Kubu cestovat ani
američtí občané. Zákon také zcela protiprávně stanoví, jaké politické poměry
musí na Kubě panovat, aby byla blokáda zrušena. Zákony jsou zcela jasným
zásahem do práv Kuby na sebeurčení. Bohužel, ani každoroční hlasování o embargu
v OSN, kdy drtivá většina zemí je pro jeho zrušení, postoj USA nemění.
Época especial
Počátkem 90. let
vytyčil Castro jeden cíl - nasytit národ a zachovat stávající sociální
vymoženosti, včetně měsíční placené dovolené a mateřské dovolené. Kuba
vstoupila do tzv. speciálního období. Byl zaveden státem dotovaný přídělový
systém, vznikla konvertibilní měna, bylo povoleno soukromé podnikání a umožněno
budovat podniky se zahraniční účastí (49 %). Také začal být výrazně preferován
cestovní ruch a rozvoj turistiky. Příliv asi dvou milionů zahraničních turistů
ročně s sebou přináší také rozvoj šedé ekonomiky, kterou se snaží Kubánci velmi
razantně potírat. Přestože např. za prostituci je až několikaleté vězení, je
možno se s ní setkat, stejně tak s pouliční nabídkou padělků doutníků.
Nelegální zisk konvertibilní měny umožňuje těmto skupinám občanů nákup
nedostatkového a luxusního zboží, což by mohlo po delší době poměrně homogenní
společnost diferencovat.
Z diskusí s lidmi
sice vyplynulo, že jsou si této negativní tendence vědomi a jineteros - jak
jsou prostitutky a překupníci nazýváni - jsou odsuzováni, ale objektivně
uvádím, že jsem během posledních let výraznější pokles tohoto jevu
nezaznamenal. Od počátku devadesátých let však nastaly v zemi jiné, výraznější
změny. Proběhla veřejná diskuse k reformám, která potvrdila odpor většiny obyvatelstva
k neoliberální politice.
Od roku 1992 je
zavedena přímá volba poslanců z návrhů sídelně-politických jednotek (CDR).
Křesťané začali vstupovat do komunistické strany a politická otevřenost se
projevila už na IV. sjezdu KS Kuby, kdy nová opatření nebyla přijata
jednomyslně. Kubánci si uvědomili, že vlastně poprvé ve své historii - i když
vlivem vnějších okolností - si bez sami bez zásahů nějaké velmoci řídí svoji
zemi. Vědí, že je v jejich rukou, jakou cestu dalšího vývoje si vyberou.
Cizince ohromí vzorná
čistota
V průběhu let
byla postupně odstraněna nezaměstnanost. Než by si nezaměstnaní měli chodit pro
podporu a bezcílně bloumat, tak se ohánějí na ulicích košťaty, sekají trávu
podél silnic, sbírají odpadky nebo pomáhají v obchodech ukládat zboží lidem do
tašek. Do jisté míry jde o přezaměstnanost, která však účinně zabránila vzniku
sociálních problémů, které ztráta práce přináší. Pro nás je neobvyklá čistota
ulic na Kubě, parkovišť a odpočívadel, sestříhané jsou keře u dálnic. Příroda
bez odpadků se stala znakem současné Kuby.
Sociálně slabší
nájem neplatí
Platy na Kubě
nejsou vysoké, ale jejich reálná hodnota zase není nijak nízká. Učitel a lékař
vydělávají kolem 600 pesos, vysokoškolský profesor asi 800. Dělnické a
zemědělské platy, a také mzdy pracovníků ve službách se pohybují v rozmezí 250
až 350 pesos. Za vodné je měsíční poplatek kolem pesa, za elektřinu se platí 10
až 15 pesos, nájem státního bytu je něco kolem deseti pesos. Sociálně slabší
nájem neplatí. Školní uniforma pro žáka základní školy stojí čtyři pesa, košile
je za tři pesa, boty a kalhoty jsou zhruba tak po pěti pesos. Městský autobus
je za peso, což je stejná cena jako za vstupenku do divadla nebo na baseball.
Stát garantuje -
nikdo nebude hladovět
Libra masa je za
dvě pesa, vejce a chleba je za 15 centavos. Tarjeta opravňuje každého Kubánce
ke koupi ve státem dotovaných prodejnách, kde stát garantuje, že nikdo nebude
hladovět a zaručuje pro každého stálý zdroj základních potravin a potřeb.
Tarjeta, se kterou se takto nakupuje, stojí měsíčně 18 pesos. Je na ni možno
během měsíce nakoupit za symbolickou cenu
Úcta není
přežitkem
Přes všechny problémy
zůstává Kuba zemí, kde jsou neformálně uznávány a ctěny jejich historické
osobnosti a celý výchovný školský systém je zaměřen na úctu k práci, ke svobodě
a ke všeobecným humánním zásadám. Obyvatelé pevně věří, že lze do praxe uvést
heslo Un mundo mejor es posible , které je o tom, že lepší svět je možný .
Rok od roku se
žití zlepšuje
I život lidí na
Kubě se od počátku 90. let rok od roku zlepšuje. Jen za poslední tři roky je
např. ve spolupráci s Čínou měněn autobusový park a po ostrově jezdí moderní
vozy rychlé lékařské pomoci. Ve spolupráci se zahraničními společnostmi se
zvyšuje těžba ropy. Na tržnicích lze bez problémů za národní měnu levně
nakoupit maso, rýži, ovoce a zeleninu. Také sortiment spotřebního zboží je
stále širší. Přibývají nová bistra, kavárničky, soukromé restaurace a bary.
Stát ušetřil
třetinu elektrické energie tím, že vyměňuje všem občanům za symbolické poplatky
staré sovětské ledničky a varné hrnce za nové moderní. Nové čínské tepelné
elektrárny zajišťují bez výpadků dostatek elektřiny, kterou rozvádí
zmodernizovaná rozvodná síť po celé Kubě. Rozvíjející se obchodní spolupráce s
Venezuelou, Bolívií, Ekvádorem, Argentinou, Nikaraguou a dalšími zeměmi se
osvědčuje. Kuba platí za suroviny a výrobky také vysíláním lékařů, učitelů a trenérů
do těchto zemí. Zdá se to až neuvěřitelné, ale za dodávky venezuelské ropy bylo
za jeden rok provedeno přes 100 tisíc očních operací. Další tisíce očních
operací umožnilo vidět své děti a vnoučata Latinoameričanům z mnoha zemí
Střední a Jižní Ameriky. Za zmínku stojí v této souvislosti i to, že úspěšnou
operaci kubánskými lékaři prodělal i občan Bolívie, který v roce 1967 zavraždil
Ernesta Che Guevaru.
Záleží jen na
Kubáncích...
A co říci na
závěr? Využiji k tomu myšlenek, které řekl historiku Richardu Gottovi velitel
kubánských jednotek ze zátoky Girón José Ramón Fernandéz: Nemyslím, že by na
Kubě nebyli nespokojení lidé. Nemáme nejrůznější zboží, lidé mohou strádat, ale
nehladoví, nebojí se nemocí a budoucnosti svých dětí. Jsou lidé, kteří umísťují
novou košili nebo pár ponožek nebo nový automobil za suverenitu nebo výše než
sociální spravedlnost. Tito lidé nejsou revoluční nadšenci. Záleží jen na
Kubáncích, kteří lidé v zemi budou mít většinu. Kuba je z mála zemí světa,
která viděla odcházet tři velmoci - Španělsko, USA a SSSR. Všechny zanechaly v
zemi své dědictví. Nezměnily ale fakt, že Castrova revoluce neskutečně
zvýraznila Kubu na mapě světa, změnila k lepšímu život milionů Afričanů a
zrodila nehmatatelný, ale výrazný pocit hrdosti lidí na svůj národ. Návštěvníci
si mohou všimnout zanedbané Havany, ale určitě si všimnou veselosti dětí,
optimismu a čistého kubánského obyvatelstva. Lidé jsou vzdělaní, vlastenečtí,
hrdí na svoji minulost a dějiny své země. Tito lidé vědí, komu za to vděčí.
Zeptejte se, komu patří půda, na níž pracují, továrny, ve kterých denně
nacházejí práci a kolik stojí vzdělání jejich dětí. Kuba odmítla španělské,
americké a sovětské impérium. Myslíte si, že chtějí vrátit hotely gangsterským
společnostem, že ti, kteří přežili krizové období po roce 1989, by si chtěli
vše zopakovat? Vše je nyní v rukou Kubánců, záleží jen na nich, jaký další osud
si vyberou.
2.
dubna 2008, prof. Dr. Petr CHALUPA, CSc., PhDr. Dana HÜBELOVÁ