Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo jsou Miami 5?

14. 1. 2009

Kdo jsou Miami 5?

Pět profesionálů se rozhodlo věnovat své životy daleko od své vlasti boji proti terorizmu ve městě Miami v americkém státě Florida, odkud pochází většina agresivních akcí proti Kubě. Jsou to:

                                                                     Gerardo Hernandéz Nordelo


Narozen r. 1965 v Havaně, ženatý, absolvent Institutu mezinárodních vztahů při ministerstvu zahraničních věcí Kuby, karikaturista, nespravedlivě odsouzen k dvojnásobnému trestu doživotí a 15 -ti letům vězení

                                       Ramón Labaňino Salazar

Narozen r. 1963 v Havaně, ženatý, otec tří dcer, absolvent fakulty ekonomických věd Havanské univerzity, nespravedlivě odsouzen k trestu doživotí a 18 -ti letům vězení 

                                     Antonio Guerrero Rodrígez

Narozen r. 1958 v Miami, stavební inženýr, básník, otec dvou synů, nespravedlivě odsouzen k trestu doživotí a 18-ti letům vězení

                                       Fernando Gonzáles Llort


Narozen r. 1963 v Havaně, ženatý, absolvent Institutu mezinárodních vztahů při ministerstvu zahraničních věcí Kuby, nespravedlivě odsouzen k 19-ti letům vězení

                                       René Gonzáles Sehwerert

Narozen r. 1956 v Chicagu, USA, ženatý, otec dvou dcer, pilot a letecký instruktor, nespravedlivě odsouzen k 15 -ti letům vězení

 

 

Proč působili v USA?

V Miami na Floridě získávali informace o protikubánských plánech teroristických organizací, operujících v této oblasti, k nimž patří zejména: Kubánsko-americká národní nadace /CANF - Cuban -American National Foundation/, Rada pro svobodu Kuby / CFC- Cuban Freedom Council/ , Bratři k záchraně /BR - Brothers to the Rescue/, tzv. Hnutí za demokracii / Democracy Movement/ , paravojenská organizace Alfa 66 /Alpha 66/ a mnoho dalších teroristických skupin s dlouhým rejstříkem kriminálních aktivit, organizovaných a uskutečňovaných proti Kubě z území Spojených států a třetích zemí v rozporu s platnými americkými zákony a normami mezinárodního práva.
Seznam konkrétních akcí, uskutečněných teroristickými skukpinami z jejich základen v Miami proti Kubě zahrnuje jak sabotáže a teroristické útoky proti kubánským objektům, které Kubě způsobily ohromné hospodářské škody a též smrt a trvalou invaliditu tisícům jejich obyvatel, tak pašování zbraní, narkotik a lidí, a v neposlední řadě stovky pokusů o atentáty na státní představitele Kuby, především na jejího prezidenta Fidela Castra.

Neregulérnost soudního procesu v Miami

Pětice kubánských vlastenců čelila zmanipulovanému soudního tribunálu ve městě jim zcela nepřátelském, žijícím pod mediálně propagandistickou nadvládou místní kubánské kontrarevoluční emigrace, v němž je prakticky nemožné, aby soudní proces související s revoluční Kubou probíhal při dodržení platných zákonů Spojených států a mezinárodně právních norem.
Soudní řízení s těmito pěti kubánskými občany probíhalo od začátku až do konce v ovzduší dezinformační protikubánské kampaně, rozpoutané a živené kubánsko-americkými extrémně pravicovými kruhy v Miami s cílem vyvíjet zastrašující nátlak na soudní tribunál, zejména na porotu tak, aby proces skončil jejich co nejtvrdším odsouzením. Američtí obhájci, kteří jim byli přiděleni ex offo, tuto situaci opakovaně odsoudili. Jejich návrhy na změnu místa konání soudního řízení však byly soudem odmítnuty.
Zamítnutí návrhů obhájců je porušením 5. dodatku Ústavy Spojených států, v němž je uvedeno, že " …nikdo nesmí být zbaven svobody bez řádného zákonného soudního řízení…," přičemž v 6. ústavním dodatku se říká, že " …v každém soudním trestním řízení má obžalovaný právo na rychlé a veřejné slyšení před nestrannou porotou…"
V průběhu celého sedm měsíců trvajícího soudního jednání byl obhájcům obžalovaných ztěžován a blokován přístup k vyšetřovacím spisům s poukazem na jejich údajně tajný charakter. Vzhledem k tomu se mohli seznámit pouze s pětinou z celkového množství těchto spisů. Dokonce i dnes, po pěti letech, kdy připravovali odvolání k příslušnému apelačnímu soudu, pro ně platí zákaz, znemožňující jim nahlédnout do tisíců stránek zbývajících soudních materiálů.

                                       Z čeho byla pětice kubánců v USA obviněna?

Ze spiknutí ke spáchání vraždy prvního stupně

Toto nejzávažnější obvinění bylo vzneseno proti GERARDO HERNANDEZovi v květnu 1999, tj. po uplynutí osmi měsíců od jeho zatčení, kdy byl držen v naprosté izolaci v samovazbě. Podle obžaloby mělo toto těžké obvinění spočívat v jeho údajné konspiraci k sestřelení dvou letadel a smrti jejich dvoučlenných posádek, patřících k miamské teroristické organizaci " Bratři k záchraně," protivzdušnou obrannou Kuby 24. února 1996 v kubánském vzdušném prostoru.
Gerardo HERNANDEZ k aktivitám této skupiny neměl žádné zpravodajské vazby. S incidentem 24. 2. 1996 neměl nic společného.
O záměrech organizace " Bratři k záchraně" pronikat letecky nad kubánské výsostné území, zejména nad Havanu a rozhazovat letáky, vyzývající kubánské občany k protivládnímu povstání velmi podrobně referovaly všechny sdělovací prostředky na Floridě. Jejich provokační lety proto nebyly pro kubánskou protivzdušnou obranu neznámou věcí.
K sestřelení letadel došlo na základě svrchovaného rozhodnutí vlády Kubánské republiky, které dávno předtím několikrát varovala jak americké úřady, tak tuto teroristickou organizaci před nebezpečnými důsledky těchto provokací.

Za spiknutí k páchání špionáže

Z tohoto trestného činu byli obžalováni Gerardo HERNANDEZ, Ramón LABANINO a Antonio GUERRERO.
Podle zákonů Spojených států špionáže se dopouští osoba, která krade nebo získává státní tajemství, aby je předávala vládě cizího státu. Nikdo z nich se však takovou činností proti Spojeným státům nezabýval.
V průběhu soudního řízení řada expertů a takové autority jako generálové Charles WILHELM a Edward ATKINSON, admirál Eugene CAROL a plukovník George BUCKNER ve svých svědeckých výpovědích potvrdili, že obžalovaní neměli přístup k tajným informacím. Dokonce i James CLAPPER, bývalý šéf rozvědné agentury amerického Pentagonu a svědek obžaloby konstatoval, že obžalovaní nebyli zapojeni do žádných špionážních aktivit proti Spojeným státům. Jejich svědectví však byla ignorována, což samo o sobě dokládá svévolnost tohoto zpolitizovaného a teatrálně podvodného soudního procesu.
Poslání všech pěti kubánských občanů spočívalo výhradně v získávání informací o protikubánských aktivitách a plánech teroristických skupin působících na jižní Floridě, což nepochybně nebylo součástí státního tajemství vlády Spojených států.

Ze spiknutí k aktivitám proti bezpečnosti Spojených států

Z tohoto trestného činu bylo obviněno všech pět kubánských občanů, přestože ve skutečnosti se snažili získávat informace výhradně o plánech, které teroristické organizace v Miami chystaly společně proti Kubě.
V žádném případě ani jeden z nich nepátral po informacích, které by mohly znamenat ohrožení národní bezpečnosti USA. Tato skutečnost byla v průběhu soudního jednání prokázána jejich obhájci a potvrzena mnohými svědky.

Z použití nepravé totožnosti a falešných osobních průkazů

V zájmu proniknutí do teroristických seskupení a získávání informací o jejich záměrech, tři z pěti kubánských antiteroristických bojovníků byli nuceni skrývat svou skutečnou totožnost.
V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že existuje právní kategorie zvaná " stav nouze," která ospravedlňuje spáchání přestupku, nebo i méně závažného trestného činu v případech, kdy se jedná o preventivní zneškodnění trestné činnosti velkého rozsahu jako jsou vraždy nebo teroristické akce.
Tato právní doktrina ospravedlňuje použití nepravé totožnosti a falešných osobních dokumentů, jimiž pětice mladých Kubánců zaštitovala své aktivity a životy uvnitř teroristických seskupení, složených vesměs z notorických a všeho schopných zločinců.

Z neregistrování se jako agenti vlády cizího státu

Vzhledem k cílům jejich činnosti a nebezpečím, jímž byli vystaveni, bylo pro pět Kubánců nemožné, aby se registrovali jako agenti kubánské vlády, neboť jejich mise neměla nic co do činění s národní bezpečností Spojených států.
Je velmi dobře známo, že protikubánské teroristické skupiny a jejich pohlaváři působí v Miami zcela beztrestně a těší se z ochrany amerických úřadů. Například šéf federálního úřadu pro vyšetřování /FBI/ v Miami prohlásil, že vedoucí činitelé Kubánsko-americké národní nadace /CANF/ a Rady pro svobodu Kuby /CFC/ patří mezi úctyhodné a absolutně důvěryhodné osobnosti. Zdůraznil, že FBI nikdy nezahájí oficiální vyšetřování aktivit těch, kdo sponzorují a financují teroristické aktivity proti Kubě.
Vláda zákona se řídí doktrinou o " stavu nouze" proto, aby zabránila páchání zločinných útoků většího rozsahu, takových jako jsou vraždy a teroristické aktivity.
Při používání nepravé totožnosti a falešných osobních dokumentů je třeba vzít v úvahu, že všichni působili uvnitř skupin hemžících se neslavně známými vrahy a teroristy. Vzhledem k tomu, že odhalovali a znemožňovali páchání daleko závažnější trestné činnosti teroristického charakteru, namířené proti životům, zdraví a majetku velkých skupin lidí na Kubě, v USA a dalších zemích amerického kontinentu, bylo by nanejvýš spravedlivé, aby toto jejich provinění bylo posuzováno v plné míře ve světle zmíněné právní doktriny " o stavu nouze."  

Nespravedlivě kruté rozsudky

Po skončení zcela neregulerního soudního přelíčení koncem srpna 2001 federální soudkyně Joan LENARDová, která zamítla polehčující návrhy obhájců a místo toho přijala všechny přitěžující okolnosti vnucené soudu prokuraturou, vyhlásila v prosinci 2001 nespravedlivě kruté rozsudky. Ve všech případech stanovila maximální výši trestné sazby bez ohledu na skutečnost, že hlavní obvinění nebyla žalobcem vůbec prokázána. Její soudní výroky představují křiklavá porušení, mimo jiné zejména článku 14 Mezinárodní smlouvy o občanských a politických právech, přijaté v rámci OSN, v němž se říká, že " …každá osoba má právo na veřejné slyšení se všemi náležitými zákonnými zárukami před kompetentní, nezávislou a nestrannou soudní porotou…"
Gerardo HERNANDEZ byl odsouzen ke dvěma doživotním trestům vězení za spiknutí ke spáchání vraždy prvního stupně a za spiknutí ke špionáži.
Navíc byl odsouzen k 15-ti letům vězení za spiknutí ke spáchání zločinů proti Spojeným státům, za použití falešné totožnosti a nepravých osobních dokumentů a za působení v USA jako agent bez registrace u příslušného amerického úřadu.
Ramón LABANINO, byl odsouzen k doživotnímu vězení za spiknutí ke špionáži, a navíc k 18-ti letům vězení za trestný čin spiknutí k páchání zločinů proti Spojeným státům, za používání falešné totožnosti a osobní dokumentace a za působení v USA jako cizí agent bez registrace u příslušného amerického úřadu.
Antonio GUERRERO, byl odsouzen k doživotnímu vězení za spiknutí ke špionáži a navíc k 10-ti letům vězení za spiknutí k páchání zločinné činnosti proti Spojeným státům a za působení v USA jako cizí agent bez registrace u příslušného amerického úřadu.
Fernando GONZALES byl odsouzen k 19-ti letům odnětí svobody za spiknutí k páchání zločinné činnosti proti Spojeným státům, za používání falešné totožnosti a osobní dokumentace a za působení v USA jako cizí agent bez registrace u příslušného amerického úřadu.
René GONZALES, byl odsouzen k 19-ti letům odnětí svobody za spiknutí k páchání zločinné činnosti proti Spojeným státům, za používání falešné totožnosti a osobní dokumentace a za působení v USA jako cizí agent bez registrace u příslušného amerického úřadu.


Porušování dalších lidských práv vězněné pětice a jejich rodin

Americká vláda soustavně znemožňuje rodičům, manželkám a dětem pěti žalářovaných kubánských občanů uskutečňování jejich periodických návštěv v amerických věznicích. Tento její postup nejenže je v rozporu s příslušnými americkými předpisy, ale především představuje další dodatečný trest jak pro odsouzené, tak pro jejich nejbližší rodinné příslušníky.
Adrianě PEREZové a Olze SALANUEVové, manželkám Gerardo HERNANDEZe a Reného GONZALEZe, jakož i malé dceři Reného Ivetě GONZALEZové, nebyly umožněny návštěvy již více než 4 roky.
Kromě toho americké úřady vytvářejí překážky pro návštěvy těchto pěti vězňů jejich obhájcům a zástupcům kubánského konzulátu sídlícího v USA, což představuje flagrantní porušení ustanovení článku 37 amerického Základního předpisu pro zacházení s odsouzenými /Minimum Regulations for Treatment of Inmates/, v němž je uvedeno: " …odsouzení mají právo na periodickou komunikaci pod náležitým dohledem s příbuznými a přáteli dobré pověsti jak přes poštu, tak formou návštěv."
Pět kubánských vězňů, izolovaných jeden od druhého, je umístěno v různých amerických věznicích, značně od sebe vzdálených. Jsou podrobeni hrubému zacházení, jehož cílem je zlomení jejich fyzické a psychické integrity. Již bezprostředně po zatčení, v září 1998, až do února 2001, tj. po celých 17 měsíců, byl každý z nich držen v samovazbě, což se opakovalo i během následujícího soudního přelíčení v témže roce, kdy od 26. 6. do 13. 8. každý z nich byl držen v samovazbě 48 dní, aniž by se při tomto soudním jednání čímkoliv provinili a přestože Směrnice úřadu Spojených států pro vězeňství /U. S. Prisioner´s Bureau Guidelines/ stanoví, že " maximální doba v níž je vězeň držen v samovazbě by neměla přesáhnout 60 dní." Kromě toho v článku 7 Mezinárodního paktu o občanských a lidských právech /International Treaty on Civil and Political Rights/ se uvádí, že " nikdo nesmí být podroben mučení, nebo surovému, nelidskému a ponižujícímu trestu a nakládání…"
S pěti Kubánci je ve věznicích nakládáno jako s obyčejnými kriminálními zločinci, mezi něž byli také ve vězeňských ústavech umístěni, což je zcela zjevným porušením článku 8 již zmíněné Směrnice úřadu Spojených států pro vězeňství, který říká: " Odsouzení odlišných kategorií by měli být umístěni odděleně v různých vězeňských ústavech, nebo v různých odděleních těchže vězeňských ústavů podle pohlaví, věku, trestného profilu a důvodů jejich uvěznění…"  

                       Argumenty amerických obhájců kubánské pětice u odvolacího soudu

 

S odvoláním na známé precedenční rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států ve věci " Pamplin kontra Mason," v němž nejvyšší americký soudní dvůr stanovil, že nikdo nesmí být souzen v místě, v němž se vůči němu, jako obžalovanému, zcela zjevně projevují předsudky a předpojatost, obhájci pěti kubánských občanů požadují, aby miamské soudní řízení s nimi bylo prohlášeno za neplatné, a aby nové soudní řízení se konalo na jiném místě USA, než v Miami na Floridě, kde převládá - což všichni vědí - hluboké nepřátelství ke kubánským revolucionářům, jak se to v případě pěti uvězněných mladých mužů zcela prokazatelně stalo.
Jestliže odvolací soud v Atlantě miamský soudní proces prohlásí za neplatný a nařídí obnovení soudního přelíčení v jiném místě než v Miami, obžalovaní by mohli počítat s nestrannou a politicky nepředpojatou soudní porotou, oproštěnou od nátlaku jakéhokoliv druhu. Taková situace by umožnila konání regulérního soudního přelíčení, které by zcela nepochybně zprostilo pětici kubánských vlastenců všech falešných, zlovolně vykonstruovaných obvinění, za něž byli nespravedlivě odsouzeni ke krutým trestům.


                                             Ať zvítězí pravda a spravedlnost

Dne 10. března 2004 obhájci předložili svou žádost ve věci kubánské pětice odvolacímu soudu v Atlantě. Je více než pravděpodobné, že její projednávání bude velmi zdlouhavé a zabere mnoho měsíců, než bude vydáno rozhodnutí.
Přátelé revoluční Kuby v mnoha zemích světa, zejména v Latinské Americe, ale i v Evropě a stejně tak v Kanadě a přímo ve Spojených státech reagovali na skutečnost, že předpojatý a politicky zmanipulovaný federální soudní tribunál v Miami odsoudil těchto pět kubánských občanů k nespravedlivě drastickým trestům odnětí svobody za údajnou trestnou činnost, kterou nespáchali, rozhořčenými protesty, adresovanými příslušným nejvyšším americkým ústavním činitelům s požadavkem na jejich osvobození.
Rostoucí hnutí mezinárodní solidarity s nespravedlivě vězněnou pěticí kubánských občanů je zároveň podporou Kubánské republiky, která je objektem americké genocidní hospodářské blokády, terorismu a nepřátelských útoků všeho druhu, uskutečňovaných proti ní z území Spojených států, jejichž vláda zcela nepokrytě vyhlašuje svůj záměr zničit její ústavní socialistické společenské a státní zřízení všemi prostředky.
Ve prospěch zákonných a lidských práv pětice kubánských občanů a jejich blízkých rodinných příslušníků se v USA velmi významně angažuje řada významných osobností amerického politického, kulturního a náboženského života i představitelů amerických právnických kruhů, zejména z Národní advokátní společnosti a Mezinárodní asociace demokratických právníků, sdružených v " Národním výboru pro osvobození kubánských politických vězňů zadržovaných v USA" se sídlem v kalifornském San Franncisku. S velkou obětavostí a využitím všech dostupných možností se snaží prolomit přetrvávající mediální mlčení prakticky všech sdělovacích prostředků a informační blokádu oficiálních míst v USA kolem soudního procesu s kubánskými protiteroristickými bojovníky. Informovat co nejširší americkou veřejnost o skutečných motivech jejich působení v USA a o tom, že v žádném případě se neprovinili proti národní bezpečnosti USA, bylo např.cílem finančně nákladné inzerce v americkém renomovaném deníku The New York Times dne 3. 5. 2004, na jejíž úhradu finančně přispěly z provedených sbírek organizace přátelství s Kubou z mnoha zemí.
Americký Národní výbor pro jejich osvobození se na základě všech známých skutečností obrátil i jménem jejich rodin ke všem čestným lidem dobré vůle ve Spojených státech a ve světě, kteří mají smysl pro spravedlnost, aby rozhodně protestovali u nejvyšších amerických ústavních představitelů a u orgánů OSN pro lidská práva proti hrubému porušování zákonných a lidských práv rodin vězněných kubánských občanů na periodické návštěvy těchto svých rodinných příslušníků v amerických věznicích.
Společnost česko-kubánského přátelství se s výzvou amerických prátel Kuby v San Francisku plně solidarizuje. Její výbor na obranu pěti kubánských národních hrdinů koordinuje již od konce roku 2002 ve spolupráci s pobočkami Společnosti česko-kubánského přátelství úspěšně probíhající protestní podpisovou akci proti jejich věznění mezi občany České republiky. O jejím výsledku bude informovat příslušné státní úřady USA a orgány OSN pro lidská práva. V souladu s výzvou ze San Franciska šíří objektivní informace, aby se i přátelé Kuby v České republice mohli v co největší míře podílet na akcích, zaměřených k tomu, aby spravedlnost ve věci pětice kubánských občanů našla v co nejkratší době ve Spojených státech své naplnění.
Pětice kubánských občanů zachovala po celou dobu přelíčení před miamským soudním tribunálem obdivuhodně neochvějnou věrnost své kubánské vlasti, politickým principům, které vzali za své i svému pevnému přesvědčení o správnosti revoluční cesty kubánského lidu při vytváření sociálně spravedlivé společnosti ve své zemi.
Svůj vlastenecký postoj potvrdili i ve svých závěrečných prohlášeních ve dnech 12. - 27. prosince 2001, kdy miamský federální soud nad nimi vynesl své drakonické rozsudky. Tváří v tvář tomuto tribunálu a jeho nespravedlivým rozsudkům odsoudili všechny druhy terorismu, zvláště pak ty teroristické útoky, které jsou proti Kubě po čtyři desetiletí uskutečňovány z Miami. Odhalili jak odporné protikubánské praktiky kubánsko-americké mafie, tak nezákonně podlé postupy státního žalobce, soudní poroty a vyšetřovacích federálních orgánů /FBI/ v Miami. Opakovaně zdůvodnili, že stejně jako si Spojené státy osobují právo vést boj proti terorismu všude ve světě, kde to v zájmu obrany své národní bezpečnosti, životů a majetku svých občanů …uznají za potřebné, např. v Afghánistánu, tak i Kuba má nezadatelné právo chránit svoji bezpečnost, životy a majetek svých občanů….před terorismem, který je proti ní organizován a nepřetržitě uskutečňován zcela prokazatelně z území Spojených států, zvláště z Floridy, již od roku 1959.
Ramón LABANINO, jeden z pětice nespravedlivě obžalovaných, ve svém závěrečném prohlášení před soudem konstatoval, že vlna teroristických útoků proti Kubě z Floridy výrazně vzrostla v posledním desetiletí uplynulého století. Kubánsko - americká mafie uskutečnila v těchto letech více než 200 teroristických akcí proti objektům na kubánském území s cílem narušit především kubánský turistický průmysl, který je významným odvětvím kubánského národního hospodářství. V euforii nad rozpadem evropského socialistického tábora a zánikem Sovětského svazu snila o brzkém konci kubánská revoluce. Ramón LABANINO v těchto souvislostech uvedl: " Moje vlast trpí terorismem více než 42 let. Dnes, v době po 11. září 2001, trpí terorismem i Spojené státy. Jestliže jeho kořeny nebudou vymýceny, budou jím trpěti i zítra. Ve Spojených státech působí kolem 800 organizací, které mají teroristickou povahu. Jedná se o zemi, která je tímto typem kriminálních aktivit nejvíce ohrožena. …Ti, kdo drží ochrannou ruku nad těmito skupinami a jednotlivci, jsou těmi, kdo ve skutečnosti představují největší nebezpečí pro národní bezpečnost Spojených států. …Nepřišli jsme do USA, abychom proti nim útočili, nebo zde prováděli teroristické akce jakéhokoliv druhu, právě naopak, Kuba má zcela jednoduše základní právo na svou obranu. Právě to jsme dělali, aniž bychom zde něčemu, nebo komukoliv škodili. Dokud bude náš lid objektem zločinné politiky, budou existovat lidé našeho typu, kteří představují nejelementárnější formu sebeobrany země. Dnes i Spojené státy potřebují velmi rychle proniknout do teroristických organizací, které na ně útočí. Taková je realita dnešního světa. Představitelům extrémní protikubánské pravice v Miami nejde o nic jiného, než o vyvolání konfliktu v americko-kubánských vztazích, a to na základě nějaké provokace, která by se pro vládu USA stala záminkou pro vojenský útok proti Kubě, což si však nepřeje ani kubánský lid, ani jeho vláda, ani lid Spojených států…"
Ze závěrečných prohlášení ostatních kubánských vlastenců před americkým soudem v Miami by bylo možno citovat další fakta a pádné důvody, objasňující skutečné motivy a cíle jejich protiteroristických aktivit v kubánsko-americké pravicově- extremistické komunitě ve Spojených státech. Antonio GUERRERO, který v tomto slyšení před soudem vystoupil 27. 12. 2001 jako poslední z celé pětice, k tomu uvedl: " Má vlast dělá všechno, aby upozornila vládu Spojených států na nebezpečí terorismu. Používá k tomu oficiálních i neoficiálních cest. Spojené státy jí však nikdy pomoc neopětovaly…Co Kuba udělala, aby se ubránila, aby byla včas varována před akcemi proti své existenci, aby zároveň odvrátila velký válečný konflikt? Jaké měla možnosti k obraně své suverenity a bezpečí svých dětí? Nebyla jiná možnost, jak zabránit utrpení. Nebylo alternativy. Musela se spolehnout na muže, kteří se dobrovolně - z lásky ke spravedlnosti, ke své zemi a jejímu lidu, z lásky k míru a životu - vydali čelit teroru, kteří podávali vlastní informace o tom, odkud hrozí nebezpečí.
" V pozadí mého jednání, mou povinností, jakož i povinností mých druhů, byla nutnost odvrátit konflikt, který by oběma našim národům přinesl bohužel žal."
" Nebyli jsme motivováni záští nebo penězi…Neudělali jsme nic v neprospěch národní bezpečnosti Spojených států. Soudní záznamy to dokazují. Ti, kteří pochybují o mých slovech mohou do nich nahlédnout. Uzří pravdu."
" Barbarské nálety na Světové obchodní centrum a Pentagon 11. září rozhořčily každého, kdo miluje světový mír…Každý musí odmítnout terorismus, tento bezohledný a odporný jev, jejž je třeba urgentně eliminovat."
" Abychom si byli jisti, že jsme schopni vést vítězný boj, musíme mít tu nejlepší špionážní službu, jak je to jen možné. V názoru na posílení tajných služeb musíme být jednotni. Jen tak se dozvíme o teroristických plánech dříve, než budou uskutečněny, odhalíme teroristy předtím, než zaútočí." Tato slova nevyřkl kubánský president Fidel Castro, nýbrž prezident Spojených států po zmíněných hrůzných útocích. Není i Kuba, oběť terorismu, oprávněna k podobným výrokům? Kuba, aby ukončila pohromu, dopadající na její území po mnoho let a týrající její lid, udělala přesně to, o čem hovořil americký prezident G. W. Bush."
" V úmyslu jsem měl překazit zločin, zbavit rozvitý květ, svou vlast, hrozby náhlé, nesmyslné a předčasné smrti. Nespáchal jsem přestupek ani hřích. Nikoho jsem se nedotkl. Nic nebylo ukradeno. Nikdo nebyl ošizen. Nikdo se nepokoušel praktikovat špionáž…Miluji svou zemi, kde jsem se narodil a pro kterou jsem během posledních deseti let podstoupil opravdovou zkoušku lásky a solidarity… Nechci nic jiného než spravedlnost a dobro pro naše země. Chci rozsudek zbavený politických okovů, jenž by tak pomohl v boji proti terorismu."
Je zcela přirozené, že všem pěti kubánských vlastencům, nespravedlivě odsouzeným a vězněným v USA, kubánské Národní shromáždění lidové moci udělilo 29. prosince 2001, na svém mimořádném zasedání, na návrh předsedy Státní rady a Rady ministrů Fidela Castra, čestné tituly Hrdinů Kubánské republiky.
Těmto mladým bojovníkům proti terorismu by měl být též přiznán titul " Bojovníků za lidská práva" , což je institut obsažený v Deklaraci o obráncích lidských práv, schválené Valným shromážděním OSN v roce 1998, který má být udělován těm, kteří jako oni, bojují proti znásilňovatelům lidských práv, proti organizovanému zločinu a proti terorismu.

ODKAZY: Informace o americké blokádě kuby