K propuštění Kubánské (Miamské) pětice se okamžitě vyrojilo nepočítaně komentářů. Přesto se domnívám, že právě tento, redakční sloupek deníku britských komunistů Morning Star, si zaslouží zvláštní pozornost; byli to právě britští komunisté, konkrétně Geoff Bottoms, člen KS Británie a katolický farář, kdo založil už v roce jejich zatčení, 1998, první Výbor pro osvobození Pěti mimo území Kuby. (pozn. překl.)
MILIONY lidí po celém světě se přidaly k rodinám Gerarda Hernandeze, Antonia Guerrera a Ramona Labanina k oslavě osvobození zbytku Miamské pětice. Tato trojice se připojila k již dříve propuštěným soudruhům Fernandu Gonzalezovi a Renému Gonzalezovi po 16 létech za mřížemi za „zločin“ snahy bránit svou zemi před teroristickými útoky.
Po celá desetiletí v USA usazené kubánské exilové skupiny jako Alfa 66 a Bratři k záchraně vedly vražedné teroristické kampaně proti Kubě ve snaze vykolejit v zemi socialistickou revoluci a trestat její lid. Mezi oběťmi je 78 cestujících letu Cubana 455, shozeného z oblohy 6. října 1976, i ti, kteří byli zabiti a zraněni výbuchy v kubánských hotelích, vedenými k odrazení od turistiky na ostrov v 90. létech.
Počet Kubánců zahynuvších v útocích mstivého pravicového exilu se odhaduje na 3 500. Přesto když Miamská pětice, vyslaná do USA ke sledování činnosti těchto zločinců, poskytla informace o nich FBI - na žádost USA (!!!) - jejich odměnou bylo zatčení, nezákonné sedmnáctiměsíční držení v samotkách a poté parodie na soudní proces, později odsouzený Komisí pro lidská práva OSN pro podujatost. Kubánský lid, Kampaň solidarity s Kubou a všechny skupiny, odborové svazy i jednotlivci, kteří po léta vystupovali za svobodu Pětice, mohou být právem hrdí na tlak, jenž vyvíjeli na vládu USA. Čestná vzpomínka by měla být věnována nedávno zesnulému generálnímu tajemníkovi (odborového svazu) RMT Bobu Crowovi, jehož odhodlání vidět Pětici na svobodě bylo legendární.
Zatímco propuštění trojice má podobu výměny vězňů obou stran na oplátku toho, že Kuba osvobodila amerického špióna Alana Grosse, mezinárodní kritika a hanba, jíž je Washington vystavený za držení těchto statečných mužů za mřížemi, bude hrát svůj part v kalkulacích Bílého domu.
Stejně jako jsou vítáni všichni, kteří stojí solidárně za Kubou, je novinkou, že prezident USA Barack Obama is podniká kroky k normalizaci diplomatických vztahů a k odlehčení drastické blokády, jež způsobila takové škody kubánské ekonomice. Národ, jenž hlásá „svobodný obchod“, nevidí žádnou rozporuplnost v uvalení nejdelšího a nejpřísnějšího embarga na světě vůči ostrovu, navzdory opakujícím se hlasům v OSN o jeho odstranění. Za Obamova prezidentství byl tento pomstychtivý přístup rozšířený i na podniky mimo Spojené státy; jsou šikanovány a penalizovány za to, že se odvážily zabývat tím, co Washington vnímá coby nejneposlušnější národ na Zemi. Prezident Obama sám o vlastní vůli embargo ukončit nemůže. Hromada regresivních zákonů drží blokádu v chodu, od Pravidel kontroly kubánských aktiv (Cuba Assets Control Regulations) z roku 1963 po Helms-Burtonův zákon z roku 1996 a Zákon o reformě sankcí a zvýšení exportu (Trade Sanctions Reform and Export Enhancement Act) z roku 2000. Všechny je může zrušit jen Kongres. Ale odlehčení cestovních zákazů a vývozních omezení jsou pozitivním začátkem. Pokrokáři z celé Země nemůžou odstoupit od tlaku na plné ukončení persekuce Kuby. Nejagresivnější imperialistická mocnost světa své skvrny sotva odstraní přes noc.
Jakýkoli posun v politice Washingtonu bude spřádaný coby nový prostředek k podrývání kubánského socialismu a sražení Kuby na kolena. Přívaly propagandy proti Havaně neustávají, Je smutné, že nemizí ani pravicový exil, jenž plánuje z Miami vraždy a chaos. Ale svoboda Pěti a první praskliny v embargu, jež se objevily ve středu 17. prosince, jsou vítězstvím revoluce a jejích stoupenců.
The Morning Star 18. 12. 2014 (překlad Vladimír Sedláček)
|