Společnost česko - kubánského přátelství Karviná

Sedmdesát dva hodin k vítězství

Ve dnech 16.-19. dubna jsme si připomněli 49. výročí vítězství kubánského lidu na Playa Girón.

Právě zde 16. dubna 1961 zaútočili kubánští emigranti v žoldu USA s cílem svrhnout teprve krátce fungující revoluční vládu Fidela Castra. Ten v čele svých barbudos svrhl režim diktátora Batisty a 2. ledna 1959 vstoupil do kubánské metropole Havany.

Už několik dní před invazí bombardovala letadla s chybějícími výsostnými znaky na trupech území Kuby, konkrétně Ciudad Libertad, San Antonio de los Baňos a letiště Antonio Maceo v Santiagu de Cuba. Při těchto náletech zahynulo velké množství civilních obětí. Právě na jejich pohřbu pak Fidel Castro vyhlásil socialistický charakter kubánské revoluce. Záměr a vlastní přípravu invazní akce schválil americký prezident D. Eisenhower již 17. března 1960 a následně byla pro její realizaci schválena suma 4 400 000 dolarů.

Výcvik žoldáků, kubánských emigrantů - často zločinců uprchlých z Kuby před spravedlností, nejdřív probíhal na ostrově Useppa u Miami, následně byli přesunuti do Panamy, a nakonec do místa zvaného Helvetia v Guatemale. Po nástupu J. F. Kennedyho do funkce 40. prezidenta USA v lednu 1961, předložila CIA plán vlastního vylodění a útoku na Kubu. Jedním z východisek byl plán Trinidad - útok a vylodění v oblasti tohoto města, urychlené ustavení prozatímní vlády a žádost o vojenský zásah USA. Kennedy však tento plán odmítl. Tak CIA připravila plán vylodění na pláži Girón. To umožnilo přesunout žoldáky zformované už do brigády 2507 z Guatemaly na území Nikaraguy a vyzbrojit je pěchotními zbraněmi i těžší technikou a municí.

V noci na 16. dubna 1961 se u jižního pobřeží Kuby začala soustřeďovat plavidla s žoldnéři, jejichž počet dosáhl 1511 mužů, která byla z povzdálí sledována plavidly 7. námořní flotily USA, mezi nimiž byla i letadlová loď. V tuto chvíli vydal Fidel Castro rozkaz k mobilizaci praporu milicionářů vybavených jen ručními zbraněmi, převážně československé provenience, a jejich přesunutí do oblasti cukrovaru Australia blízko Playa Larga. Skromné kubánské letectvo se zastaralými stroji se pokoušelo zastavit vyloďování bombardováním a ostřelováním vyloďovacích plavidel. Na Kubě byla následně vyhlášena všeobecná mobilizace a došlo k přesunu vojsk a milicionářů na poloostrov Zapata, kde se místa vyloďování žoldnéřů nacházela. Mezitím došlo k akci bezpečnostních sil Kuby, které ve vnitrozemí provedly řadu zátahů proti kontrarevolučním živlům a agentům CIA, kteří nastalé situace chtěli využít ke svržení revolučního režimu Fidela Castra.

Ve stejné chvíli už probíhají tvrdé boje s vyloďujícími se žoldnéři, kteří se pokoušejí uchytit se v bažinaté a mangrovníky zarostlé oblasti Zapaty. Revolučním vojskům a milicionářům je vydán rozkaz obsadit okraje pláží a zabránit dalšímu vylodění. Údajně ve 12.11 hod. kubánského času je Fidel 17. dubna 1961 informován, že obranné linie byly obsazeny revolučními silami a útok agresora byl z větší části odražen a zastaven. V leteckých soubojích, které během invaze probíhaly, bylo sestřeleno 14 letadel, z nichž čtyři byly řízeny piloty z USA. Krutost a barbarství útoků žoldnéřů dokazuje skutečnost, že letadlo bez výsostných znaků shazovalo na obránce Kuby napalm.

Po informaci o zformování obranných linií po poledni 17. dubna vydává commandante Fidel Castro rozkaz k obsazení Playa Larga. Účastníci obrany hovoří o svých padlých kamarádech a těžce raněných obráncích. V 16.30 hod. se už Castro ujímá přímého řízení bojových operací na velitelském stanovišti v postižené oblasti. Do té se již také přesunují sovětské tanky, které pokračují v ničení obranných pozic agresora. Ve večerních hodinách 18. dubna 1961 byla už většina žoldnéřských sil obklíčena či vytlačena z pobřežních oblastí.

I přesto byl ještě 19. dubna brzy ráno sestřelen velký bombardovací letoun agresora, jehož posádka se zachránila seskokem do zátoky a následně byla zajata. Na závěr bojů je potopeno i vyloďovací logistické plavidlo celé invaze, loď Huston. Celou operaci od počátku sledují, jak bylo zmíněno, válečná plavidla 7. námořní flotily USA, která nezasahují do bojů, ale pohybují se v těsné blízkosti kubánského pobřeží. Po porážce invazních vojsk a zjištění skutečného výsledku bojů tato plavidla odplouvají. Během bojů bylo zajato či se vzdalo 1197 agresorů, kteří byli nakonec po dlouhém vyjednávaní s USA vyměněni za potraviny, léky a zemědělské stroje.

Cílem celé agrese bylo ustavení prozatímní vlády Kuby na úzkém pruhu obsazeného území. Členové této loutkové vlády, složené z prominentů Batistova režimu, byli připraveni na plavidlech nepřítele, aby v případě úspěchu agrese požádali jménem kubánského lidu o vojenskou pomoc USA a s jejich pomocí pak svrhli revoluční vládu Fidela Castra. Ale týden po nezdařené agresi šéf CIA A. Dulles prohlásil: »Nečekali jsme, že vyvoláme lidové povstání, chtěli jsme zabít Fidela Castra.« Ministr obrany USA k tomu dodal: »Nebyl to debakl CIA, ale vlády USA.« Pro J. F. Kennedyho to hned na počátku jeho funkčního období byla zdrcující porážka americké agrese. USA byly poprvé v novodobé historii pokořeny na kontinentu, který považovaly za svou sféru zájmu a kde až do té doby prosazovaly bez skrupulí svou bezohlednou politiku.

20. dubna 2010, Ludvík ŠULDA – převzato  z Haló novin