Společnost česko - kubánského přátelství Karviná

Nápad, na který nepřišla žádná země

Už vícekrát jsem se zamýšlel nad organizací Člověk v tísni, kterou si pod svá křídla vzala Česká televize.

Nedávno, jistě si pamatujete, nás přesvědčoval i její šéf, bývalý tzv. studentský vůdce Šimon Pánek, abychom opět přispěli na některé z jejích akcí. Pomáhá přece obětem a postiženým v Thajsku, pak po různu v Africe či třeba i jinde? Je mnoho míst, kde údajně tato organizace pomáhá. Pochopitelně se angažuje i za svobodu Tibetu, za osvobození Čečny a zvláště pak za demokracii na Kubě. To je velmi významný úkol, dokonce v tomto případě stojí v popředí boje za návrat ke správnému využití kubánských surovinových a přírodních zdrojů. Jak známo jedině soukromník si dokáže poradit a v kubánském případě jsou ve hře správné severoamerické firmy, které přece mají právo na tabákové a cukrové plantáže a barevné kovy těžené ve zdejších horách. Ty jim totiž za Batisty patřily. Fidel jim je uzmul. Jak k tomu dnes přijdou američtí akcionáři, že výtěžek z nich si rozdělují nějací ti trhani z Castrových oveček? Člověk v tísni ví, co činí. Proto, když někdo přispěje třeba na Thajsko, tak musí počítat s tím, že peníze budou zcela po právu využity i pro pomoc kubánským disidentům. Ti přece jsou důležitější než nějaký Thajec, jenž stejně nemá do toho, co mluvit, protože tady vládnou sice nezodpovědně místní generálové, ale majetek americkým firmám nevzali. Kdežto kdyby se kubánští disidenti dostali k moci, dozajista by převedli zmíněné plantáže a doly do správných, tedy severoamerických rukou. To by pak konečně na Kubě nastala pravá svoboda.

V těchto dnech se proto zmíněná organizace rozhodla svrhnout současný kubánský režim a zřejmě po dohodě s kamarády ze zvláštních severoamerických služeb, připravila zásilky literatury a dalšího zboží, které by podle projektu měli na Kubu dovézt čeští turisté. Proto také požádala cestovní kanceláře, aby zřejmě do balíčku s prospekty, který dostávají turisté s sebou, přibalila i dárek pro disidenty. A nejen pro ně. Aby tak každý Čech se mohl pokusit ve jménu svobody (té severoamerické) literaturou a jinými artefakty napomoci každému Kubánci, s nímž přijde do styku, aby se konečně mohl nadýchat severoamerické svobody. Tak by postupně Češi podkopali současný kubánský režim. A představte si, že cestovní kanceláře kooperující s kubánskými, to odmítly. Ta drzost! Byl to přece geniální nápad, na který nepřišla žádná jiná země. Mohli jsme být první. Mohli jsme dokonce napomoci svrhnout bratry Castrovy. Šimon Pánek by mohl být slavný a dokonce se možná stát i kandidátem na Nobelovu cenu míru. Tu nemá dokonce ani Václav Havel, jeho ideový vzor. Sice v mezinárodních vztazích jde o bezprecedentní čin, ale někde se přece musí začít. Při tom Pánek by, pokud by kubánské úřady, někoho v této věci trestaly či dokonce vyhostily, mohl být úplně v klidu. On přece na Kubu nepojede. Při tom toho beze sporu lituje. Mohl by se totiž po návratu, tedy kdyby měl v Havaně nějaké problémy, stát ministrem či jinou VIP personou. To už vědí pánové Pilip či Schwarzenberg, To už vědí pánové Pilip či Schwarzenberg, kterým díky jejich protikubánské akci severoamerická strana projevila následně tolik důvěry, že s jejím doporučením se jeden z nich stal náměstkem významné světové banky a druhý ministrem zahraničí České republiky. Pan Pánek ovšem ví, že pokud by se povedl jeho nápad s turisty, mohl by mít i on naději. Cestovní kanceláře se však postavily proti. To je ovšem třeba hodnotit jako protiamerický čin. Je jen třeba promyslet, jak se jim Člověk v tísni, či spíše jeho protektoři ze zákulisí, pomstí. Možná, že tím, že klienty zmíněných cestovek nepustí nejen do USA, ale ani na Guantánámo a jejich majitele dá na černou listinu protiamerických osob, kde své místo mají komunisté, protiradaroví aktivisté či členové Společnosti česko-kubánského přátelství. Dokonce prý i Česká televize odmítne jejich případné reklamy a další postihy na sebe nenechají dlouho čekat. O odmítnutí případných příspěvků organizaci Člověk v tísni účastníky zmíněných zájezdů se zatím nehovořilo. Chápu, že to by byl už až příliš veliký trest?

25. července 2008, Jaroslav KOJZAR

Fotografie vložil - Januš Adamus