Pravda o kubánských disidentech
Na Kubě, v různých provinciích země se konalo 29 soudních procesů se 75 obviněnými : 74 mužů a jednou ženou. Soudy vynesly rozsudky odnětí svobody od 6 do 28 let. Přes závažnost spáchaných trestných činů a jejich nebezpečnost pro národní bezpečnost země, nebyl v žádném případě vynesen rozsudek smrtí, ani doživotní trest, jak lživě uvádí protikubánská propaganda.
Příslušníci policie, kteří tyto žoldáky zatykali, nepoužili žádného, sebemenšího násilí. Žoldáci, vědomí si plně podstaty spáchaných trestních činů a postrádajíce morální opodstatnění ci princip důstojnosti, nekladli při zatýkání odpor.
Neproběhlo žádné tajné
soudní řízení. Hlavní přelíčení byla u všech soudů veřejná.
Zúčastnilo se jich v průměru cca 100 osob na jedno řízení, tedy celkem asi 3000 osob, vedle svědků, znalců a dalších kubánských občanů především rodinní
příslušníci.
Několik zahraničních diplomatů akreditovaných v Havaně skutečně nebylo na soudech z rozhodnutí soudců přítomno, neboť
souzení byli jenom kubánští občané,
žádný cizí státní příslušník. Vídeňská
konvence o diplomatických a konzulárních stycích předpokládají přístup konzulárních zástupců pouze v případech, kdy jsou zadrženi cizinci.
Příslušné soudy v souladu se svými pravomocemi rozhodly, že vzhledem k informacím o národní bezpečnosti, jež se
v procesech objeví, a aby se zabránilo situaci, kdy by publicita mohla ovlivnit nestrannost a objektivitu jednání soudů, nebude umožněn přístup tisku.
Tisk byl však o těchto procesech podrobně informován 9. Dubna 2003, dva dny po posledním soudu, poskytl ministr zahraničních věcí Kuby Felipe Pérez Roque obsáhlou a podrobnou tiskovou konferenci, již se zúčastnilo 82 žurnalistů
za akreditovaný mezinárodní tisk, kteří zastupovali 59 tiskových orgánů z
22 zemí, a veškerý domácí tisk. Na této
konferenci kubánský miniastr za pomoci videozáznamu a nahrávek a dalších listinných důkazů
předložených u soudu, informoval o okolnostech a vývoji zmíněných procesů a zotpověděl dotazy reportérů.
Na Kubě byla rovněž vydána kniha
nazvaná „ Disidenti “, do niž bylo zařazeno svědectví osminKubánců, kteří dobrovolně a vedeni svým občanským svědomím poskytli orgánům kubánské bezpečnosti bohaté informace
o činnosti 75 obžalovaných a odsouzených žoldáků, namířené proti ústavnímu
pořádku. Těchto 8 poctivých a věci
lidu věrných Kubánců se nechalo „ naverbovat „ jako údajní žoldáci.. Zájmovou kanceláří
Spojených států v Havaně „ vstopilo “ do řad několika podvratných organizací vytvořených Spojenými státy na Kubě. V těchto
organizacích dosáhli významného postavení a obdrželi značné peněžní částky, jež vynakládá vláda supervelmoci na honorování jejich služeb. Jejich vypovědi
potvrzují skutečnosti uvedené
v této zprávě / viz „ Los disidentes “ , „ Disidenti “, Rosa Miriam Elizalde a Luis Báez, Editora politica, Havana ,2003 /.
Všichni obvinění a jejich obhájci
využili práva předložit podle vlastního
uvážení důkazy a navrhnout svědky ve
svůj prospěch, vedle těch, jež předložilo policejní vyšetřování a prokuratura. Obhájci navrhli 28
svědků navíc vedle svědků prokuratury. Z nich 22, velkou většinou, soudy
jako svědky přijaly.
Všichni obhájci měli předem přístup ke spisům
obviněných.
V souladu
s ustanoveními kubánské
legislativy, na něž byli soudem
upozorněni, měli všichni obvinění právo
na odvolání proti rozsudkům k vyšší soudní instanci,
v tomto případě k Nejvyššímu
soudu, a ve své většině ho využili.
Zadržení a zabavení majetku bylo
provedeno vždy na základě soudního příkazu a po prokázání jeho nabytí neoprávněným způsobem.